O autismu: český konejšivý přístup včasné diagnostice nepomáhá

Všechny tyto poruchy se mohou projevovat různým způsobem a v různé intenzitě a je proto třeba dítě už od raného věku sledovat. Podle Hany Zobačové, speciální pedagožky ze Střediska včasné intervence Národního ústavu pro autismus NAUTIS, je brzká diagnostika klíčová.

„Je důležité, abychom dítě sledovali a třeba ho i na diagnostiku poslali s tím, že může být nález negativní. V mé praxi se často se stává, že rodiče říkají pediatrovi o tom, jak se jim miminko nezdá, že se chová divně a lékař je uklidní tím, že z toho vyroste. Také se stává, že rodičům přijde všechno v pořádku a příbuzní ani přátelé si nevšimnou právě toho, že třeba děťátko nemluví a v rodině se říká, že tatínek také do tří let nemluvil. Někdy ale dítě nezačne mluvit vůbec. Po tom pracujeme už v zaběhnutém režimu. A pokud dítě místo řeči používá třeba bouchání, už musíme pracovat s patologickým chováním, se kterým jde velmi těžko něco dělat.“

V České republice chybí nejen včasná diagnostika, ale také následná péče, kam by mohli nejhůře postižené děti docházet. Chybí i zařízení pro dospělé lidi, na jejichž péči už rodina nestačí. Podle Hany Zobačové je ideálním řešením australský model služeb, který se velmi důsledně zabývá nejmenšími dětmi: „Pokud dítě v Austrálii vykazuje jakékoliv náznaky poruch, okamžitě je vysláno ke specialistovi. Rodiče to ani nevnímají jako problém, protože jsou všichni zvyklí docházet na vyšetření. A pokud se něco potvrdí, specialista pošle dítě na další vyšetření a chopí se ho ‚tým lidí‘, kteří se snaží napravit, co se dá, už od nejranějšího věku."

Celý článek a zvukový záznam zajímavé rozhlasové reportáže naleznete na: https://wave.rozhlas.cz/automatky-o-autismu-cesky-konejsivy-pristup-vcasne-diagnostice-nepomaha-5965502.