Nezůstávejme se strachem o děti v ústavech
Veto prezidenta republiky novele, která má za cíl zlepšit péči České republiky o ohrožené děti a dodržovat Úmluvu o právech dítěte, rozpoutalo vlnu diskuzí a názorových střetů. A kdyby nebylo prohibice, možná by o tom věděla i širší veřejnost. Kvůli metanolu umírají lidé. Pan prezident se obává, že budou umírat i kojenci. Přímo na ulici...
Při čtení diskuzí a článků mi došlo, kde je hlavní problém. Nikdo už nepochybuje, že je pravda to, co říkal významný český psycholog Zdeněk Matějček: že dítě bez dobré mámy a dobrého táty trpí. To je fakt. A shodnou se na tom všichni – psychologové, kominíci, pediatři, prodavačky, specialisti na IT, sociální pracovníci i pan prezident. Takže – kde je ten problém? Proč je novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí červeným hadrem v ringu? Protože máme strach. Z neznámého. Ze změny. Z nepřipravenosti. Z nedokonalosti. Z rychlosti. Z jednostrannosti.
Celé znění článku najdete na http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/nezustavejme-se-strachem-o-deti-v-ustavech
