Nespěchejme, pistoli nám u hlavy nikdo nedrží, říká ředitelka kojeňáku
Jejich roli mají převzít pěstounské rodiny. O tom, jaké problémy připravovaný krok přináší, i o alternativním řešení hovoří Jaroslava Lukešová, ředitelka Dětského centra při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, a jeho psycholožka Markéta Hrdličková.
K rušení center máte vážné výhrady. Zároveň říkáte, že transformaci péče o děti považujete za nutnou...
S ministerstvem se skutečně shodujeme v tom, že pokud jde o děti a jejich postavení v systému péče, je změna nutná. I my tu potřebu pociťujeme. V základních pilířích reformy mezi námi nejsou žádné rozpory. Zároveň ale musíme připomenout, že v dětských centrech transformace už dávno probíhá a změny oproti stavu před dvaceti, pětadvaceti lety jsou zásadní.
V čem jsou dnes dětská centra jiná?
Už dávno například neplatí obraz někdejších kojeneckých ústavů, kdy na dvacet dětí připadala jedna sestřička. To je minulost. Zřídili jsme oddělení rodinného typu, tzv. rodinky, kde na jednu sestřičku připadá pět šest dětí, od 1. ledna jsme navíc otevřeli další zácvikové místnosti pro matky s dětmi. Soustřeďujeme se také na práci s biologickou rodinou a podílíme se i na přípravě budoucích adoptivních rodičů.
Mimochodem, prakticky všechny děti zase vracíme do biologických rodin, nebo odcházejí do pěstounských rodin či k adoptivním rodičům. Jen zlomek jich odsud odchází do dětského domova - za letošek to byly jen dvě. Dovršily tři roky, situace v jejich rodinách nebyla vyřešena, ale děti nemohly jít do pěstounské péče, protože rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv. S tím my bohužel nemůžeme vůbec nic dělat.
Celé znění rozhovoru najdete na http://ona.idnes.cz/rozhovor-s-reditelkou-kojenaku-o-pestounske-peci-fvj-/deti.aspx?c=A120529_144833_deti_job
