Některé děti se nenarodí svým rodičům
Měli by se však vyhnout nesmyslům typu: „Nejsme tvoji rodiče.“ To totiž opravdu jsou.
Klimešovi si schovali několik článků popisujících, jak dítěti říci pravdu o jeho pokrevním původu a adopci. Přesto nenacházeli odvahu svému čtyřletému adoptivnímu synovi Petrovi vyprávět „o tatínkovi a mamince, kteří toužili právě po takovém černovlasém klukovi, jako jsi, Petře, ty. Hledali a hledali, až se jednoho dne dozvěděli, že za devaterými horami a devaterými lesy se právě takový chlapec narodil a hledá rodiče. Sotva do porodnice (dětského domova) přijeli, hned si všimli kluka, který se na ně smál. ´To bude jistě náš Petřík,´ řekli si a bylo to tak. Všem bylo hned jasné, že k sobě patříme, že ty jsi náš a my jsme tvoji. Byla to nejen šťastná náhoda, ale i výhoda. Když se dítě narodí, nemůže si vybrat do které rodiny. Jenže to u nás neplatí. My jsme si vybrali tebe a ty sis vybral nás.“
Paní Klimešová zná doporučený postup sdělení pravdy po mnohém čtení již nazpaměť. Přesto říká: „Já to nedokážu, já budu brečet.“ Její manžel také nemá k rozhovoru odvahu. Jak budou situaci řešit? Podle nového občanského zákoníku již moc času na váhání mít nebudou.
Celé znění článku najdete na: https://www.vitalia.cz/clanky/nektere-deti-se-nenarodi-svym-rodicum/.
