Nejen léky, ale i vlídné slovo léčí
Markéta Purkardová, která šest let docházela za svou vážně nemocnou dcerou Johankou, si myslí, že zdravotníci by se měli naučit dívat se na věc i z pohledu pacienta.
Na to, jak se u lékaře cítíme, má vliv nejen jeho profesionalita, ale také to, jak vystupuje, jak se k nám chová.
"Kvalitní komunikace je základem každého partnerského vztahu. Je úplně jedno, jestli jde o vztah lékaře a pacienta či o kolegy v práci nebo manžele. Myslím, že ve zdravotnickém prostředí je komunikace opravdu hodně důležitá, protože ovlivňuje naši psychiku. Stačí málo, vlídné, vstřícné slovo, které pacienta ‚podrží' a on pak má ke zdravotníkům větší důvěru. I léčba je pak úplně jiná, s pacientem se potom mnohem lépe pracuje," říká ředitelka Nadačního fondu Porozumění Markéta Purkardová.
Zajímalo mě, co se děje člověku, s nímž zdravotníci nemluví, nebo na něj mluví jen ode dveří a rychle. "Rozhodně to nevyvolává pocit důvěry. Jako pacient se v takovém případě stáhnu a necítím pocit bezpečí. Mám co dělat sama se svojí psychikou, necítím, že bych se nějak uzdravovala, že by mi bylo lépe. Hodně důležitý je především první kontakt pacienta se zdravotníkem. Stačí slušně a s úsměvem pozdravit, už tím se vytváří zdravý základ pro nějaký vztah. A to se týká každého oddělení.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek8931.htm
