Návrh na zrušení praktických škol
Negativně by se to prý mohlo podepsat přímo na dětech, které by normální režim nestíhaly. A na potřebné vícerychlostní základní školy údajně nejsou peníze. Pozvání do diskuse přijali ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Dobrý večer.
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Dobrý večer.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Do studia přišel předseda Asociace speciálních pedagogů, Jiří Pilař. Dobrý večer.
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Dobrý večer.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Šimáčku, je opravdu nutné zrušit praktické školy a z jakých důvodů?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Tak vy už jste to zmiňovali. On je to v podstatě relikt i v rámci Evropy. Není vůbec myslitelné, abychom tady měli dvourychlostní vzdělávání předškolní a základoškolské v tom smyslu, že vyčleňujeme část dětí mimo ten hlavní vzdělávací proces. De facto jen tak odmazáváme šanci být úspěšný i v běžném životě.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Jak by to mělo vypadat, kdyby ty praktické školy zanikly? Zatím se s tím, tuším, počítá od roku 2014. Co by bylo s těmi dětmi, které tedy většinou teď končí v praktických školách?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Pro posluchač je důležité říci, že ten přerod z toho roku 2014 má několik kroků. V tom prvním kroku se nejprve stanoví zvýšený normativ pro děti se sociálním znevýhodněním ve vzdělávání. V dalších krocích se začnou praktické školy redukovat a teprve začínáme, v roce 2014 bude zanikat ten specielní rámcový vzdělávací program pro praktické základní školy. Takže to bude postupné. A ty praktické školy se na to budou hned připravovat tak, aby některé z nich se mohly stát školami běžného hlavního vzdělávacího proudu. Takže těch kroků bude za sebou následovat několik. A rozhodně to nebude ze dne na den.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Pilaři, jak vy hodnotíte popsaný záměr, tedy že by se v několika krocích, postupně zrušily praktické školy a děti, které tam teď míří, podle řady odborníků neoprávněně, protože netrpí žádnou lehkou dysfunkcí nebo mentálním postižením a měly by se začlenit do normálních běžných základních škol?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Já myslím, že ten finální krok, to znamená vytvořit inkluzívní prostředí ve školách, o čemž pan Šimáček nehovořil, nicméně si to jistě myslí, tak ten máme naprosto společný. Ale na rozdíl od nich my jsme lidi z praxe a víme, že jaksi ten život ve školách nejde tak rychle, jak si naplánuje vláda. A v podstatě dítě, které je lehce mentálně postižené či má nějaký další problém, respektive jeho rodiče, tak opravdu jaksi psychický vývoj nezajímá vůbec žádný zákon, žádná myšlenka, žádná představa vlády. Prostě musíme nastavovat systém takový, jak momentálně děti do školy nastupují nebo chodí. A víme, že v běžných základních školách je spousta dětí, které prostě byť tam jsou udržovány, tak prostě nestačí, jsou traumatizovány. A myslím, že malé prostředí ve školách by jim určitě, určitě pomohlo. A já si myslím, že naše Asociace jde vstříc, není destruktivní, jak někdo říká, jsme konstruktivní, takže jsme vytvořili systém, který hovoří o tom, že by opravdu se nemělo hovořit o školách, které jaksi základní, specielní nebo taková nebo maková. Ale prostě škola, která plní určitý vzdělávací program. A do toho vzdělávacího programu potom zařazovat děti.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Šimáčku, nebylo by to prospěšnější než úplně vyrušit praktické školy, když třeba na to skutečně česká realita není připravená, a spíš se soustředit na to, aby děti v tom stávajícím systému našly to, co potřebují?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Tak ono to je velmi diskutabilní říci, že česká realita na to není připravená. Protože ...
Moderátor (Veronika Sedláčková):
To je názor, který tady reprezentuje pan Pilař mimo jiné?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
No my máme k dispozici a ten, to, o čem hovoříme velmi veřejně, to jsou veřejně dostupné dokumenty z pozice výzkumu, který si realizovalo Ministerstvo školství v roce 2009. A říká o připravenosti české vzdělávací soustavy, respektive běžných základních škol vzdělávat děti s nějakým znevýhodněním. Teď nemyslím jen na sociální znevýhodnění, ale obecně i další druhy znevýhodnění. Ukazuje se, že ten vzdělávací systém, respektive jednotliví učitelé nemají dostatek průpravy k tomu,a by vzdělávali děti se znevýhodněním. Ale zároveň k tomu nemají ani adekvátní podmínky. A součástí té změny je i náprava toho, o čem jsem teď hovořil. To znamená mnohem více podmínek pro běžné základní školy vzdělávat děti se znevýhodněním. A také ten mechanismus přesunu části toho pedagogického personálu z praktických základních škol, těch učitelů, kteří už jsou zvyklí a umí vzdělávat děti se znevýhodněními, tak do běžných základních škol. Zároveň, a to je velice důležité, v běžných základních školách bude k dispozici celá řada opatření, které vlastně podrží ty děti v rámci kolektivu. A budou k dispozici nejenom dětem se znevýhodněním, ale všem dětem. To je například princip asistentů pedagoga v hodinách. Takže jde o to vlastně vytvořit takové podmínky, aby děti ten běžný hlavní vzdělávací proud zvládly mezi ostatními dětmi v kolektivu, což je prospěšné pro obě strany.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Pilaři, to zní téměř ideálně nebo možná logicky, tedy vytvořit ty podmínky takové, aby bylo dostatek vyškolených pedagogů, asistentů, kteří pomůžou dětem ze znevýhodněného prostředí, především romským, aby se začlenily do běžného režimu základních škol?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Je to opravdu ideální myšlenka, a jí nelze nic vytknout paradoxně. Akorát ta cesta k ní je podstatně delší a trnitější.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Do roku 2014 podle vás stihnout nejde?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Já si myslím, že ne. Protože znaje školní prostředí, tak vím, trochu chci říct, že velká většina běžných základních škol není schopná ani za osm, za deset let prostě změny, změny přístupu k dětem.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Bude tomu, jací jsou učitelé?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Je to o tom, jací jsou učitelé, jak jsou připravováni na pedagogických fakultách. A já pořád, a to se léta dohaduji s některými fakultami, že je třeba změnit systém a prostě připravovat učitele i k tomu, že každé dítě je jiné. A ne že prostě učitel sedí ve třídě a proti němu je třicet šedivých hlav, které prostě pokud někdo jaksi se vymyká, tak je jako ten, který přináší problémy.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
A to je přístup českých učitelů pořád, podle vašich zjištění?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Já si myslím, že se sice věc trošku mění, ale dle mého gusta to jde pomalu. A mám pocit, že tím, že dostaneme děti se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, ty učitele ničemu nenaučíme. Naopak je vženeme do problémů. A z mnoha dětí, které v současné době jsou, dá se říci, šťastné, to je silné slovo, ale prostě jako vyhovuje jim vzdělávání v menším kolektivu, ta individuální péče pedagoga speciálního hlavně, tak z toho jsou rozhodně jaksi stabilnější a kupodivu se i víc naučí.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Šimáčku, jak chcete zvládnou, překlenout ty problémy, které tady naznačuje pan Pilař, do roku 2014? Ono to mimo jiné je taky zřejmě dost drahé vyškolit pedagogy nebo zajistit dostatek asistentů. Bude na to mít vláda peníze? Máte to slíbeno?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Tak součástí celé té změny je samozřejmě i změna způsobu financování ve školství. A bude to stát nějaké přidané peníze, které vlastně ministr školství přislíbil v rámci schválení té strategie, vyčlenit v rámci kapitoly rezortu Ministerstva školství. Je docela důležité se podívat na jeden fakt. Když odcházejí zejména romské rodiny do zahraničí, jejich děti obvykle ve školách v Anglii, v Kanadě i v dalších zemích uspívají. Protože ten systém je připravený a otevřený vlastně vnímat individuální potřeby dětí, které jsou i třeba sociálně a kulturně ovlivněné prostředím, ze kterého ty děti pocházejí. To znamená, skutečně se nebavíme o schopnosti těch dětí zvládnout běžnou základní školu, ale bavíme se o tom prostředí. A to je také součástí té strategie. V ní se mimo jiné říká, že asistenti pedagoga jsou v podstatě nárokovou součástí vzdělávání v základních školách. Taktéž panem Pilařem zmiňovaný specielní pedagogové. V rámci pedagogických center na školách by měli být běžnou součástí. Já se bojím, když budeme stále odkládat začlenění dětí, tak na nich vlastně budeme páchat zločin. Děti po osmi letech mimo hlavní vzdělávací proud nemají šanci uspět ve středoškolském vzdělávání ani na trhu práce.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Pilaři, je to zločin a je pravda, že český systém tak, jak je nastaven v současnosti, nedokáže vytěžit z dětí, které jsou v praktických školách a tedy především romských dětí to, co třeba jiné, cizí vzdělávací systémy, jak naznačil pan Šimáček?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
No tak asi už jsem trošku letitý a tím pádem rigidní. A některým věcem jaksi neodkážu uvěřit. Každopádně se to dobře poslouchá. Ale já vím, že třeba ve Velké Británii, kterou se některé organizace strašně ohánějí, tak asi před pěti lety jsem viděl nějaké výsledky výzkumu, a tuším, že tam bylo asi sedmnáct nebo kolik procent negramotných. Takže já zas v tom nevidím takový velký systém, který by nám pomohl. A jaksi naše vzdělávání, které jako, si myslím, že má docela slušnou úroveň, byť teda některé výzkumy hovoří jinak. Nicméně to jde o výzkumy spíš dětí jaksi více nadaných než těch, o kterých hovoříme dneska, tak si myslím, že ten systém pro tyhlety děti v současné době je šetrný. A je třeba, pokud chceme někde začít, tak především jaksi vzdělávat pedagogy a připravovat je na to, že některé děti přejdou do běžného vzdělávání.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Šimáčku, ještě jednu věc mám. Jak jste připraveni, a prosím, je-li to možné ne příliš dlouze, pracovat s rodinami, protože bude asi taky důležité taky motivovat rodiče, aby posílali děti, a tady už je jedno, do jakého typu škol?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Tak součástí opatření ve strategii boje proti sociálně vyloučeným je i nová metodická podpora, zejména pedagogicko-psychologickým poradnám a jejich kontaktu s rodinami dětí tak, aby ta příprava na základoškolské, ale i předškolní vzdělávání, byla komplexní a společná. Velkou roli hrají i neziskové organizace a mateřské školy v té předškolní přípravě. A samozřejmě je nová role mnohem preventivnější na straně orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které mohou, řekněme, přísněji intervenovat v rodinách. Pokud detekují nebo zaznamenávají nějaké problémy ve výchově a v předškolní přípravě.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Jste připraveni vysvětlovat rodičům, proč by jejich děti měli jít do širšího kolektivu společnosti, která je třeba v tom daném území vůči nim i nepřátelská?
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Dělají to běžně terénní pracovníci, kterých je v terénu několik stovek. Nestačí to. Terénních pracovníků musí být tolik, aby pokryli potřeby všech dětí nebo všech lidí, kteří žijí v sociálním vyloučení v tom smyslu, aby právě pomáhali tomu, o čem vy hovoříte. To znamená vlastně dělat jistou osvětu směrem k rodičům. A vést k tomu i děti tak, aby se zasazovaly do kolektivu vrstevníků už od začátku.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pane Pilaři, prosím jen několika slovy. Jak důležité je přesvědčit rodiče?
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Tak předně si nedokážu představit, že by orgán sociálně-právní ochrany, který je v současné době v krizi. A bohužel Ministerstvo práce s tím nic moc nedělá, byť připravuje nějakou koncepci. A na jednoho sociálního pracovníka v průměru v republice je asi tři sta nebo čtyři sta problémových rodin, tak si nedokážu vůbec představit, že by se angažovali ještě v těchto dalších věcech. To je opravdu iluzorní. A jako je to krásná myšlenka, ale já jsem skeptický.
Moderátor (Veronika Sedláčková):
Pochybuje předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař. Loučím se taky s ředitelem Agentury pro sociální začleňování Martinem Šimáčkem. Pánové, děkuji oběma, přeji hezký zbytek dne. Na shledanou.
Host (Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů):
Pěkný večer, děkuji, na shledanou.
Host (Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování):
Na shledanou.
Reportáž naleznete na: https://www.rozhlas.cz/
