Nadané děti trápí fair play a často jsou šikanovány, říká pedagožka

Existují různé teorie, jak působit na vývoj mozku dítěte dokonce už v prenatálním stadiu. IQ dítěte údajně může pozitivně ovlivnit třeba to, poslouchá-li žena v těhotenství Mozarta či hudbu obecně. Má něco takového skutečné opodstatnění?

Vezmeme-li v potaz, že neuronové synapse, které v mozku vytváří matematika, jsou velmi podobné těm, které vytváří aktivní tvorba hudby, tak konkrétně na této teorii něco být může. Ale asi neexistuje žádné reálné měření.

Přihlédnete-li k vašim zkušenostem s dětmi navštěvujícími Mensu, spojuje je nějaký společný rys, například co se týká rodinného zázemí nebo způsobu výchovy jejich rodičů?

Obávám se, že v převážné většině je fluidní intelekt (biologicky daný, oddělený od školních znalostí, pozn. red.) skutečně vrozená záležitost. Intelektové pásmo je nám nějakým způsobem dané. Samozřejmě je tu i nějaký vklad rodičů a stává se i to, že se nadané dítě narodí v rodině, kde motivující prostředí není, kde nemá pocit podpory a často pak svůj potenciál vůbec nevyužije.

Jaké dnes pozorujete nejčastější chyby ve školství, v přístupu k dětem, nejen nadaným, a jejich rozvíjení?

Podstatné je nebát se používat zdravý selský rozum. Když vím, že dítě nemá k nějakému oboru vztah, a přesto ho do něj nutím, jenom u něj vypěstuji k tomu oboru odpor. Zatímco když ho pro danou věc dokážu nadchnout nebo ho to samo baví, jeho výkon je extrémně jiný. Velmi často se stává, že je-li dítě například nadané na matematiku a chybuje v češtině, rodič matematiku ignoruje a začne dítě směrovat více do češtiny, aby nedostatky takzvaně dohnalo. Přitom je to stejná hloupost, jako bychom dítě talentované na fotbal, ale bez hudebního sluchu, nutili chodit místo na hřiště do hudebky. Ano, musíme dítěti pomoci v tom, na co nemá nadání, ale zároveň ho dál povzbuzovat v předmětu, který mu jde. Hlavně děti nestresujme, aby nedělaly zbytečné chyby z nervozity. Více dosáhneme, pokud se děti ve škole cítí dobře.

Posteskla jste si, že v souvislosti s nadanými dětmi se často používají různá klišé v tom smyslu, že pokud má někdo výrazně vyšší inteligenci, většinou má jiné nedostatky, ať už v psychické výbavě, nebo v sociální inteligenci. Je to opravdu klišé?

Víte, každý to máme poskládáno trošičku jinak. Já třeba nevyřeším žádnou mapu, je-li potřeba, spolehnu se na navigaci. Oproti tomu spousta jiných věcí mi do hlavy skáče sama. Stává se, že děti nadané třeba na matematiku a logické uvažování mají potíže se sebeobsluhou, že jim musíte všechno opakovat a připomínat. U každého je třeba respektovat jeho specifika. Ale ta klišé se někdy skutečně používají. Bohužel, identifikování nadaného dítěte je stále považováno za něco elitářského a poukazováním na jeho nepraktičnost nebo nešikovnost jako by se okolí snažilo toto nadání kompenzovat. Výzkum na tisícovce nadaných teenagerů ovšem ukázal, že 95 procent z nich vykazuje výraznou nerovnováhu mezi matematickými a jazykovými schopnostmi. Šest z dvaceti nejvýznamnějších matematiků současnosti mělo ve škole velké potíže naučit se číst. Téměř nikdo nemá talent na vše. Proč by nás mělo překvapovat, že je to tak i mezi nadanými? Jeden skvěle kreslí, druhý počítá, další mluví pěti jazyky, někdo zaběhne stovku pod deset sekund, další třeba perfektně postaví zeď. V té rozmanitosti je přece krása.

Pokud nadané děti chodí do běžné školy a pohybují se v běžném kolektivu, s čím nejčastěji zápasí?

Hodně častá vlastnost mimořádně nadaných dětí je to, že mají jakýsi smysl pro fair play. Strašně intenzivně řeší, aby všechno vůči všem bylo fér, velmi se jich dotýká nespravedlnost k nim samým, ale i ke komukoliv dalšímu. Někdy nerozumí tomu, proč třeba tamten spolužák zrovna teď hází houbou po třídě, když paní učitelka říkala, že se to nemá dělat. Prostě dodržují pravidla. Průšvih je, že i když se neprojeví nahlas, občas je na výrazu toho dítěte jeho nesouhlas patrný, a to samotné už jej vyděluje z kolektivu.

Jsou děti s vysokým IQ ve škole více šikanovány? Trpí osamělostí, mají méně kamarádů? Je vysoké IQ v tomto směru plus, nebo minus?

Značná část nadaných dětí bohužel se šikanou zkušenost má. Nadané děti mají zpravidla úplně jiné, pro ostatní netypické zájmy, takže je nemají s kým sdílet. Pokud nemají štěstí na parťáka, který by na tom byl podobně, daleko hůř se jim budují sociální vazby. Proto je velmi důležité umožnit takovému dítěti, aby tu spřízněnou duši našlo, třeba v kroužku, kam chodí stejně zaměřené děti.

Celý rozhovor si můžete přečíst na: https://ona.idnes.cz/nadane-deti-psycholozka-dana-havlova-mensa-fj7-/spolecnost.aspx?c=A161116_162639_spolecnost_jup

> další zprávy z médií