Na rodiče těžce nemocných dětí se tiše valí další pohroma. A nejen na ně

Zvládnout domácí péči o těžce nemocné dítě je nepředstavitelně náročné samo o sobě. Chtělo by se napsat, o penězích ani nemluvě. Jenže právě peníze tady hrají často tu nejzásadnější roli. Obvyklý model vypadá tak, že jeden z rodičů přestane pracovat – lépe řečeno, přestane být výdělečně činný – a na plný úvazek se věnuje těžce nemocnému dítěti. Zpravidla k tomu nutně potřebuje alespoň občasnou asistenci specialistů ze sociálních služeb.

Pohledem peněz to znamená: rodinný rozpočet mínus jeden příjem, plus zdravotní pomůcky, plus léky, plus doplatky za sociální služby.

Sociální služby mají v těchto případech hlavně takzvanou odlehčovací funkci. Na nějaký čas, pár hodin v týdnu, převezmou péči, aby to rodič vůbec měl šanci dlouhodobě zvládnout. Tyto služby nejsou na zbohatnutí, proto jich je obecně nedostatek, ale zadarmo samozřejmě nejsou. Vyhláška MPSV stanovuje maximální možnou částku, kterou si klient – těžce nemocný člověk, pečující rodič – hradí sám. Část hradí stát.

Celý článek najdete zde: https://lipova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=782356