Na rodiče těžce nemocných dětí se tiše valí další pohroma. A nejen na ně

Zvládnout domácí péči o těžce nemocné dítě je nepředstavitelně náročné samo o sobě. Chtělo by se napsat, o penězích ani nemluvě. Jenže právě peníze tady hrají často tu nejzásadnější roli. Obvyklý model vypadá tak, že jeden z rodičů přestane pracovat – lépe řečeno, přestane být výdělečně činný – a na plný úvazek se věnuje těžce nemocnému dítěti. Zpravidla k tomu nutně potřebuje alespoň občasnou asistenci specialistů ze sociálních služeb.

Pohledem peněz to znamená: rodinný rozpočet mínus jeden příjem, plus zdravotní pomůcky, plus léky, plus doplatky za sociální služby.

Sociální služby mají v těchto případech hlavně takzvanou odlehčovací funkci. Na nějaký čas, pár hodin v týdnu, převezmou péči, aby to rodič vůbec měl šanci dlouhodobě zvládnout. Tyto služby nejsou na zbohatnutí, proto jich je obecně nedostatek, ale zadarmo samozřejmě nejsou. Vyhláška {^ai}@R`ztT} stanovuje maximální možnou částku, kterou si klient – těžce nemocný člověk, pečující rodič – hradí sám. Část hradí stát.

Celý článek najdete zde: https://lipova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=782356