Mohou být lidé s duševním onemocněním dobrými rodiči?

„Děti už od malička nějak tuší, že je s jeho rodičem něco jinak, a nevědí, jak na to mají reagovat. Zároveň mají třeba nějaké neuspokojené potřeby a nevědí, jak s tím naložit,“ vysvětluje v pořadu Diagnóza F rodinná terapeutka Gaziza Lutseva z neziskové organizace Dům tří přání, která pomáhá rodinám a dětem v krizi. V rámci Centra rodinné terapie Horizont tvoří rodiny s duševním onemocněním asi necelou pětinu klientů. Roli v tom, jak dítě vnímá svého rodiče, hraje do jisté míry i vrstevnický kolektiv, ve kterém se pohybuje. Tématem rodinné terapie však nejsou schizofrenie a jiné psychotické poruchy či závislosti, které jsou součástí příběhu a někdy i zásadním problémovým faktorem, ale rodinné vztahy. „Duševní onemocnění jistě ovlivňuje celý rodinný systém, ale není to téma samo o sobě. V podstatě se ta práce moc neliší od práce s jinými rodinami, i tam jsou problémy. Tady možná trochu více vysvětlujeme a vzděláváme rodinu o věcech, které s nemocí souvisí,“ říká rodinná terapeutka.

Co komplikuje rodinné vztahy? Na jaké téma se v péči o lidi s duševním onemocněním zapomíná? A mohou být lidé s duševní nemocí dobrými rodiči? Poslechněte si rozhovor s Gazizou Lutsevou z Domu tří přání: https://wave.rozhlas.cz/mohou-byt-lide-s-dusevni-nemoci-dobrymi-rodici-7962985?fbclid=IwAR102eMqvGt-Jnq8ZflYVN5I4AGTRh088ODnNLRREWVKR77NGzD-F4jcIFw