Mediátorka: dohoda je vždy lepší, lidem můžeme pomoci k ní dojít

Dohodnout se. Zní to jednoduše, ale někdy to bez odborné pomoci není možné. A nejde zdaleka jen o rozvody či rozchody. Do sporu se můžete dostat prakticky s kýmkoli, ať už jde o příbuzné, sousedy nebo například kolegy z práce. Když už si nevíte rady, může pomoci mediátor. 

Co přesně dělá mediátor? 

Když se podíváte na mediátora zvenku, uvidíte, že jen sedí a poslouchá a občas položí nějakou otázku. Jenže to zdání klame, ve skutečnosti je to dřina, která není vidět, protože je v hlavě. Mediátor totiž musí se svými klienty, kteří spolu řeší nějaký závažný konflikt, navázat empatický vztah. Potřebuje totiž znát, co skutečně potřebují a jaké mají představy o svém životě. Vše, co slyší, mediátor znovu formuluje, aby i druhá strana slyšela situaci jinak.

Takže když při mediaci zazní například věta: "Žít s ním, to je jako žít vedle zdi", musím z toho rozpoznat, že paní by chtěla, aby s ní její muž více hovořil a zopakovat její slova třeba takto: "Paní Marie, jste rozčilená, když vám muž nevěnuje pozornost, když mu chcete něco sdělit"? A tak to jde pořád dokola. Musím slyšet význam vyjádření, protože partneři si navzájem nerozumí, přestože mají pocit, že po mnoha letech soužití vědí, co kterým výrokem partner myslí.

V jakých oblastech můžeme mediaci použít?

Ze zkušenosti mohu říci, že mediací lze řešit téměř jakýkoliv problém. Hranice pro použití mediace nejsou v ní samotné, ale jsou v osobách, které se na mediaci dostaví. Velmi záleží na tom, v jakém rozpoložení se účastníci přijdou, jaká mají očekávání, o čem jsou ochotni jednat. Sama jsem řešila široké spektrum sporů od spadlého mostu, přes nedomalovaný obraz až po nevyzvednuté urny po kremaci. A potom každodenně rodinné konflikty o výchovu a výživu a vypořádání majetku po rozvodu, vše nejlépe doslova ,,na klíč". 

Jak se pozná dobrý odborník?

Předně umí dobře naslouchat a slyší i to, co lidé mezi sebou navzájem neslyší. Pak to umí pojmenovat tak, aby pro obě strany rozkryl jejich význam, aby se mohli navzájem pochopit. A taky nechává na účastnících, aby si mohli řídit svůj život, aby se nemuseli podřizovat rozhodnutí někoho jiného, nějaké autority, když sami vědí, kam chtějí směřovat a mají představu o tom, co chtějí žít. 

S čím si mediátor poradí a s čím už ne? 

Mne už nezaskočí vůbec nic, protože jako mediátorka nehodnotím, ale jen poslouchám o tom, co prožívají účastníci. A pak záleží na tom, s čím si poradí sami účastníci. Velmi aktivně jim pomáhám při hledání dohody, ale konečný výsledek je vždy v rukách stran, protože ony nejlépe vědí, co je tíží a trápí a co potřebují vyřešit. 

Je stále pravda, že 50 % manželství se rozvádí? Nezlepšuje se již tento trend? 
Jistá statistika rozvodovosti je skutečně okolo 50 %, nicméně tato vůbec nezahrnuje nesezdaná partnerství, kde ,,rozchodovost" je skutečně ještě větší, navíc není dobře ošetřená zákonem a je zde ještě větší potřebnost ,,dobře se sami dohodnout". Mnoho mých mediací u nesezdaných párů končí jen rodinnou mediací, kde se vyjednají všechny podmínky a uspořádání dvou nových teritoríí. Není třeba žádných procesů, administrativy, advokátů, sociálních pracovnic, znalců, soudů, prostě ničeho. Statistické zlepšení každopádně vidím v tom, že čím dál více lidí si uvědomuje důležitost vztahů, svých individuálních vkladů, a věnuje jim větší péči. Z toho mám radost, protože vedle mediace se věnuji i životnímu a partnerskému koučingu, a tam se opravdu často dějí téměř zázraky.

Jak poznáme chvíli, že potřebujeme odbornou pomoc? 

Záleží na tom, jakou odbornou pomoc máte na mysli. Ve vztazích máme obecně tendenci si vše řešit na koleně a pomoc vyhledat, až už je zle. Při mediacích to pro sebe odhaduji, že klienti přicházejí nikoliv za pět minut dvanáct, ale tak ve čtvrt na tři odpoledne, kdy už jsou podané žaloby. Lidé na sebe měsíce křičí, nebo naopak spolu nemluví. A jak takovou chvíli poznat? Třeba podle toho, že se necítím dobře, nemohu s partnerem, životním nebo obchodním, řešit vznikající problémy. Pak je čas na vyhledání odborné pomoci, a tam nikdy není času nazbyt, neboť každý má jiný práh snesitelnosti a lidé pak často implemetují velmi nedobré a neřízené způsoby řešení.

Jak vypadá konzultace u mediátora? 

Začneme tím, že si dohodneme pravidla, jimiž se budeme při jednání řídit. Potom mi každá ze stran řekne svůj pohled na celou situaci a já se doptám, abych ji pochopila a pochopila i potřeby účastníků. Pak si definujeme témata jednání, jimiž se budeme zabývat a začneme hledat řešení. A pokud vše jde dobře, obvykle se dobereme dohody, kterou na závěr setkání sepíšeme. Na první pohled docela jednoduché, ne?

Pokračování rozhovoru najdete zde: https://zena.aktualne.cz/rodina/vzdycky-je-lepsi-se-dohodnout-rika-mediatorka-katerina-belko/r~5a6889de584611e9a305ac1f6b220ee8/?redirected=1554709604