Mám postižené dítě: Přestaňte na nás tak koukat!
Jak souhlasné, tak nesouhlasné většinou překypují emocemi. Nabízíme vám jeden z ucelených pohledů od terapeuta, který se autistickými dětmi zabývá celoživotně.
Často to nesou velmi těžko, a tak se nakonec uzavírají před společenským životem do sebe.
Je vůbec možné přirozeně reagovat na "divné" pohledy ostatních? A jak by naopak měli reagovat "ti ostatní" při pohledu na postižené dítě?
Málokdo se dokáže ubránit prvnímu letmému pohledu, který není pod kontrolou naší vůle. Řada lidí se snaží dále zbytečně nedívat a často se postiženém dítěti dokonce i stydí za to, že jejich pohled na dítěti uvízl. V mnoha případech zbytečně, jde totiž o vrozenou lidskou reakci. Co znamená?
Není v tom zlý úmysl
"V každém okamžiku jsme obklopeni obrovským množstvím podnětů. Kdybychom vnímali všechny, mysl by tu zátěž neunesla," vysvětluje Aneta Stolzová z Prahy, maminka pětileté holčičky Natálky, která se narodila s genetickým syndromem Phelan McDermid.
"Mozek proto zaměřuje pozornost pouze na věci, osoby a situace, které vyhodnotí jako důležité. Nové, výrazné, změněné a nevšední podněty bezděčně vyvolají pozornost a vzbudí zájem. Ten nemá pozitivní ani negativní náboj, má cíl se zorientovat v neobvyklé situaci. Ostatní se nedívají záměrně. Jedná se o spontánní reakci, které se člověk jen stěží brání," doplňuje Aneta.
Celé znění článku najdete na: https://zena.aktualne.cz/rodina/mam-postizene-dite-prestante-na-nas-tak-koukat/r~i:article:774954/.
