- Domů
- O čem se mluví
- Kojení je vztah
Kojení je vztah
Datum publikace: 04. 07. 2012
Periodikum:
Reflex
Světoznámý dětský lékař a "potížista" Jack Newman: "Obávám se, že na umělé výživě budeme jednou všichni, od narození až do smrti."
Kdekdo by si mohl myslet, že světovou celebritou v oblasti kojení bude zasloužilá matka, která po dobu aspoň tří let zásobila mateřským mlékem minimálně trojčata. Kanadský pediatr a respektovaný odborník na kojení a dětskou výživu JACK NEWMAN (66) je sice muž, ale ovlivnil svými radami ve věcech laktace i svým odporem k umělé dětské mléčné výživě milióny žen po celém světě.
Jistě si všímáte všech nových knih o výchově ve výlohách knihkupectví – správná příprava dětí pro život se v posledních letech víc a víc řeší po celém světě. Jakých nejzásadnějších chyb se podle vás dopouštějí "západní" rodiče při výchově kojenců a batolat?
V nejranější výchově dětí chybujeme vinou starých teorií i vlastní lenosti tak často a tak nenapravitelně, že by to vydalo na samostatný rozhovor. Kupříkladu: proč by dítě mělo jíst věci, na něž nemá chuť, v určitý čas, když nemá hlad? Proč si nemůže dát s rodiči ve stejnou dobu jako oni totéž jídlo? To by nás dospělé aspoň donutilo zdravěji se stravovat a nepřesolovat. Anebo naše naslouchání kosmetickým lobby a patlání dětí všelijakou chemií – kolik má kojenec příležitostí se od něčeho ušpinit? A proč ho posazovat na nočník, sotva dokáže sedět vzpřímeně? Vždyť to dítě na to přijde samo, až bude v létě lítat bez plenek, že se nevyplatí počurat si kalhotky, protože je to mokré a studí to.
Nejvíc sporných bodů ale souvisí, pokud vím, se spánkem.
To asi ano. Vezměte si třeba teorii, že batole má po dosažení určitého věku spát bez probuzení nebo bez počurání celou noc. Nebo předsudek, že by dítě nemělo nikdy spát v jedné posteli s rodiči, dokonce že má mít postýlku v oddělené místnosti. Víte, jaké obavy a pocity nejistoty to v dítěti může zanechat? Netuší, proč najednou muselo mámě a tátovi z dohledu, může to pochopit jako trest. Spaní v jedné posteli je blahodárné pro psychiku našich potomků, ostatně stejně jako kojení.
A jsme u jádra pudla. Já jsem kojila dceru do jejích čtrnácti měsíců. Udělala jsem pro její zdraví dost?
A proč jste musela přestat?
Kvůli "nabídce, kterou nelze odmítnout" – zahraničním služebním cestám.
Kojící maminky často mohou brát své děti s sebou, ačkoli jde o služební cesty, nad tím jste neuvažovala? Ale berte to tak, že čtrnáct měsíců je lepší než čtyři a mnohem lepší než žádné kojení. Drtivá většina maminek ze západních zemí nekojí takhle dlouho. Ale jak jistě víte, UNICEF už dlouho vyzývá matky po celém světě, aby kojily své ratolesti po dva roky a podle libosti i déle, a Americká akademie pediatrů doporučuje kojení po dobu minimálně jednoho roku a pak tak dlouho, jak to jen dítě vyžaduje a jak je matce libo.
Jak dlouho byli kojeni vaši tři potomkové?
Má žena kojila první dítě téměř do čtyř let a zbylé dvě do tří roků. Což je dnes považováno za velmi dlouhou dobu, ale podle mě by se taková délka kojení měla stát normou.
Celé znění článku naleznete na: www.reflex.cz