Když selže adopce, návrat dítěte do ústavu bývá traumatizující
V dětských domovech zažila takovou situaci zhruba už pětina dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto teď dbá na lepší výběr náhradních rodičů a více je podporuje.
Na začátku to vypadá nadějně.
Dítě odejde z ústavní péče do náhradní rodiny. Vydrží tam pár měsíců nebo i let. Nakonec se ale vrátí zpět. Podobných případů není málo a domovy s ústavy je řeší každý rok. Podle ředitele Dětského domova se školou v Býchorech Aleše Bureše to není jednoduchá situace.
„V jednom případě jsem musel dokonce i požádat rodinu, aby dítě v jeho zájmu už nenavštěvovala, aby dál nevyvolávali traumatické stavy dítěte, kdy mu stále vyčítali a měli tendenci ho obviňovat,“ říká Aleš Bureš.
Z analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že alespoň jednou se z pěstounské péče vrátilo osmnáct procent dětí v dětských domovech.
„Opakované ztráty vztahů a zvláště v pěstounských rodinách prohlubují takzvané komplexní vývojové trauma, které může ty děti právě limitovat v budoucím životě, v tom, jak budou úspěšní, spokojení, jak se jim bude dařit ve vztazích, ale i v práci,“ popisuje komplikace klinický psycholog Radek Ptáček, který se na studii podílel.
Podobně problematický je i přesun dětí z jednoho zařízení do druhého. Stěhování zažila více než třetina dětí v dětských domovech.
„Není to pouze otázka navracení dítěte z pěstounské péče, ale je to obecně problém vynucené fluktuace dětí mezi ústavy,“ dodává Radek Ptáček.
Celé znění článku již není na webu ČRo dostupné.
