Když dítěti chybí máma či táta. Hrozí psychické poruchy a sebevraždy
Kupodivu to lékařům a dalším vědcům nebylo vždycky tak jasné. Aktuální vědecké poznatky to důkladně dokumentují. Jaká rizika tedy dítěti hrozí, pokud mu v životě chybí rodiče?
Odpovědi podává zkušený psycholog Tomáš Novák v knize O otcovské roli vydané nakladatelstvím Grada, ve které se věnuje mnoha stránkám otcovství v historickém i současném pohledu. Jak Novák zmiňuje, je až paradoxní, kolik výzkumů bylo nutné provést, abychom se utvrdili v tom, že dítě potřebuje kontakt s rodiči. Během té doby se ale ukázalo, že dítěti nezáleží na tom, jestli o něj pečuje pokrevní příbuzný nebo někdo cizí, ani na pohlaví pečovatele. Jediné, na čem záleží, je láskyplnost vztahu a jistota z něj plynoucí.
Přilnutí k pečovateli
Právě nedostatek takové péče může podle Nováka (a dalších jím citovaných autorů) vést k citové deprivaci, která může mít na dítě silně negativní důsledky po celý zbytek života. To se projevilo třeba u londýnských dětí, které byly kvůli náletům na hlavní město přesunuty do bezpečnějšího Skotska. Přestože tyto děti dostávaly lepší jídlo a měly kvalitnější lékařskou i pedagogickou péči než děti, co zůstaly s rodiči v bombardované metropoli, celkově prospívaly hůře.
Po mnoha poměrně krutých pokusech na mláďatech opic a jejich citové deprivaci dospěli vědci k teorii tzv. attachementu. Podle té dítě instinktivně přilne k pečující osobě. "Kladné i záporné prožitky z takových vztahů výrazně a na celý život ovlivňují úspěšnost v navazování, a zvláště pak v udržování klíčových emočních vztahů," shrnuje Novák.
Celé znění článku najdete na http://ona.idnes.cz/materska-a-otcovska-deprivace-dkd-/deti.aspx?c=A131118_130719_deti_haa
