Kdy a jak s pravdou ven
Jenže letos zkraje podzimu mě má předškolačka zničehonic zaskočila otázkou: "Maminko, existuje Ježíšek?" V hlavě mi šrotuje: Jak odpovědět? Nechci jí víru v Ježíška předčasně vzít, ale taky nechci lhát. Jenže bych neměla ani dlouho přemýšlet a už tím zasévat pochyby...
- "Někteří lidé si myslí, že ano, jiní, že ne." (Bruslím z toho stylem chytré horákyně.)
- "A co si myslíš ty?" reaguje dcerka. (To se dalo čekat - ta horákyně zas tak chytrá nebyla.)
- "Záleží, Doubravko, jak se to vezme: Pokud myslíš Ježíška z masa a kostí, tak v takového nevěřím. Ale pokud bychom uvažovali Ježíška jako kulturní fenomén, tak ten existuje docela určitě."
Teď to zase šrotuje v hlavičce dcerky, manžel se usmívá pod vousy a tříletý syn, který naši diskusi pozorně poslouchal, opakuje se smíchem: "Fenomén!" jako by to bylo to nejvtipnější slovo pod sluncem.
Když dětem něco vysvětluju, používám výrazů pokud možno známých, mluvím srozumitelně a úměrně jejich věku. Tentokrát jsem se ale s úlevou uchýlila k abstraktnímu vyjádření. Neznámé pojmy (pro tentokrát) Ježíška zachránily.
Jak to, že umí číst?
Rodiče předškoláků a mladších školáků se mě občas ptají, kdy dětem říct o Ježíškovi pravdu. Z jedné strany nechtějí dítěti prozradit, že "Ježíšek neexistuje" – aby to pro ně nebyl šok, aby nebylo smutné. Jenže z druhé se zase bojí, že když mu to včas neřeknou, a dítě někde zjistí, že mu vlastně "lhali" – přestane jim věřit.
Celé znění zprávy najdete na http://psychologie.cz/kdy-jak-s-pravdou-ven/.
