Kde jsou hranice intimity?
Intimita, takové pěkné a často používané slovo. Jenže co vlastně znamená? Mimo jiné soukromí, vlastní prostor, kam můžeme pustit jen toho, koho sami chceme, ale i blízkost, souznění, důvěrnost. Co znamená intimita pro dítě? Když opomineme intimitu ve vztahu s rodiči a blízkými lidmi a zaměříme se na intimitu jako vlastní soukromí, možná zjistíme, že vlastně ani úplně přesně nevíme, kdy a jak vzniká.
„Půjdeme dneska do bazénu, co vy na to?“ ptám se dětí a čekám nadšený souhlas. „Nee, mně se nechce,“ protestuje k mému překvapení osmiletá dcera. Je to docela neobvyklé, takže se chvíli vyptávám, proč vlastně nikam jít nechce, až se dozvím: „Protože bych se tam musela svlíkat před lidma.“ To je ovšem pravda, jen mě zatím nenapadlo, že by jí to mohlo vadit. Zdá se, že dcerka začíná vyrůstat z bezstarostných let, kdy jí bylo jedno, jak oblečená nebo neoblečená se cachtá v bazénku na zahradě. Kdy to ale vlastně začalo? A jak máme my rodiče s intimitou svých dětí zacházet?
Je to otázka, která se nás dříve či později nejspíš dotkne i jako rodičů. Většinou se nad ní nemusíme nijak zvlášť zamýšlet. Hranice intimní sféry, kterou si dítě od malička vytváří, vznikají jakoby samy od sebe, v průběhu doby.
Nejspíš nás od určitého věku ani nenapadne, abychom nabízeli dítěti, že mu pomůžeme utřít „zadeček“ – dítě to už nejen dávno umí samo, ale nejspíš by to považovalo za trochu podivný nápad. Přesto jsou ale situace, na které nejsme připraveni, které nás mohou zaskočit.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek8823.htm
