Karel Nešpor: Věk závislých klesá. Dnes mají deliria i dvacetiletí

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

Docent Karel Nešpor patří k legendám české psychiatrie. Závislosti léčí už přes třicet let. Nejde o standardního psychiatra, proto občas vzbuzuje kontroverzní reakce veřejnosti. Jak předcházet závislostem? Jak se lidé vypořádávají se závislostí blízkého člověka a proč je pro řadu závislých těžké přestat?

Co se týče závislosti na alkoholu, existují škály, dotazníky, mezinárodní klasifikace nemoci, jednotlivá kritéria se dají snadno přenést do otázek. Klíčovým znakem je sebeovládání. Jestliže člověk jde na jedno a vrátí se ve 3 v noci, je jasné, že to sebeovládání nebude stoprocentní. Jestliže kuřák jde na koncert české filharmonie a v průběhu koncertu si zapálí, také to nebude běžné.

Stupně charakteristiky pacientů předurčují do značné míry výsledky. Protože čím stabilnější sociální situace, čím vyšší míra duševního zdraví a čím menší škody, kteréq; alkohol mozku způsobil, tím lépe. Faktorem ale může být také například zaměstnání. Jestliže se někdo vrátí po léčbě do kuchyně nějaké restaurace, bude to mít určitě těžší, než když se někdo vrátí za katedru a přednáší na vysoké škole.

Lidé mládnou. Deliria byla dříve výsadou čtyřicátníků, padesátníků. Dnes už pětadvacetiletý nebo dvacetiletý muž v deliriu není žádnou zvláštností. Z toho plyne, že už musel mít léta před tím vysoké dávky. Samozřejmě také přibylo drog a patologičtí hráči. Před listopadem 1989 jsme viděli jediného za 10 let a dnes se s nimi setkávám pravidelně. Je to klasický příklad toho, jak důležité jsou vnější faktory. Protože aby se změnil genetický fond populace nebo osobnostní struktura lidí, je vyloučeno. Změnila se legislativa, dramaticky se zvýšila dostupnost a dramaticky narostly problémy.

Nešpor říká, že klíčové je zhoršené sebeovládání. Růst tolerance je velmi proměnlivý znak, který nemusí být přítomen ani třeba u závislých na alkoholu, když pijí nárazově v tazích. A odvykací stav už vůbec není přítomen u řady psychoaktivních látek ani u závislosti na alkoholu. Když někdo například týden nepije a pak následuje třídenní tah, pak si sype popel na hlavu a dalších čtrnáct dní nepije, tak u takového člověka není odvykací stav možný. Má zhoršené sebeovládání, působí mu to nesnáze, pokračuje v tom a bude závislý.

Celé znění článku již bohužel není dostupné.

> další zprávy z médií