K právům každého dítěte by mělo patřit také právo na dobré učitele
/ŠTAFETA/ Písek – Jak název rubriky napovídá, ti, kteří se v ní objevují, si otázky předávají jako štafetový kolík.Dnes na otázky veterináře Jana Bicka odpovídá psycholožka Sylva Hönigová. Sylva Hönigová vystudovala psychologii, v Pedagogicko-psychologické poradně v Písku pracovala 31 let, z toho 18 let ji vedla. Nyní má soukromou psychologickou praxi.
Myslíš si, že "duchovní evoluce" člověka je v současné době u konce a bude následovat pozvolný úpadek sociálních vazeb, vztahů a rodinného života? Ptám se tě jako zkušeného psychologa, který se dlouhodobě lidským myšlením zabývá.
Nevím. Naopak se mi všechno stále více relativizuje a všechno je pro mě představitelné. Vlastně nevím, co v této souvislosti je vývojem a co úpadkem. Z opravdu dlouhodobého hlediska si myslím, že člověk je nakonec taky jenom zvíře a pokud vymře, co je to proti třetihornímu vymírání druhů! Jako individuum si zatím však myslím, že s tím nemohu dělat nic jiného, než se snažit obstát co nejlépe v rámci dosud platných kulturních norem.
Je dle tvého názoru pro duševní vývoj dítěte zcela nezbytné vyrůstání v tradičním modelu rodiny, nebo jej může plnohodnotně zastoupit například homosexuální pár nebo větší komunita lidí se společnou péčí o potomstvo???
Vývoj nějakým jiným směrem je jistě možný a dovedu si ho představit, ale v současné době se stále ještě zdá, že prostředím, ve kterém se v našich kulturních podmínkách zdravému psychickému vývoji dětí nejlépe daří, je rodina tvořená otcem a matkou (nejlépe každým v jednom vydání), kteří otcovskou a mateřskou postavu dobře a stabilně reprezentují. Neříkám tím, že v jiných modelech to nejde, ale stojí to víc úsilí, energie a je tam i víc rizik. Pro dobrý život (myslím tím dobrý pro sebe i druhé) je důležité, aby se člověk dobře cítil sám v sobě. Pozor: je to přece jen něco trochu jiného, než být sám se sebou spokojený. Předpokladem pro to je nejprve se v dětství dobře identifikovat s rodičem svého pohlaví a potom se vůči němu v pubertě dobře vymezit. K tomu potřebujeme oba rodiče – vzor mužského i ženského chování, cítění, řešení problémů, rozhodování, zprostředkování vlastního obrazu mužským i ženským pohledem, mužsko-ženskou polaritu. Jeden z mých dobrých učitelů vysvětloval, proč je pro dítě důležitá přítomnost obou rodičů tak, že "táta bere dítě do rukou jiným způsobem než máma, máma se směje jiným projevům dítěte než táta, a když jdou spolu do města, táta se zastavuje před jinými výklady než máma."
Celé znění rozhovoru najdete na: https://pisecky.denik.cz/zpravy_region/k-pravum-kazdeho-ditete-by-melo-patrit-take-pravo-na-dobre-ucitel-20120612.html.
