Jsou rozmazlení, sobečtí a bez kamarádů. Vyvracíme 6 mýtů o jedináčcích

Pokud jste jedináček nebo jeho rodič, vyslechli jste si za život spoustu více či méně dobře myšlených připomínek a předsudků. Vzhledem k plodnosti (průměrnému počtu dětí na ženu) lehce nad 1,5 dítěte je jasné, že jedináčků je u nás hojně. Podívali jsme se proto trochu zblízka na některé přetrvávající mýty o nich.

V minulosti byli jedináčci spíš výjimečným úkazem - více dětí znamenalo zvýšení šancí, že se alespoň některé z nich dožije dospělosti navzdory nemocem, úrazům a válkám. Díky modernímu životnímu stylu se většinou již těmito obavami rodiče trápit nemusí a mnoho z nich se rozhodne založit rodinu s jediným dítětem.

Důvodů k tomu mohou mít nespočet - od rodinných komplikací (rozvod, úmrtí partnera) přes finanční až po ty zdravotní. A někteří lidé se prostě jenom chtějí věnovat svému dítěti naplno tak, jak to sami v dětství zažili, nebo si více dětí v domácnosti ani nedokážou představit. Ať už je to jakkoliv, oni i jejich děti si během svého života vyslechnou spoustu názorů na to, jaké jsou jedináčci osobnosti. Zaměřili jsme se na ty nejčastější z nich.

Například, že jedináčce:

• Nemají kamarády
• Jsou nešťastní
• Jsou sobečtí
• Jsou rozmazlení
• Příliš brzy dospějí
• Jsou přehnaně závislí na svých rodičích

Například mýtus o sobeckosti jedináčků vychází z neznalosti vývoje dětského mozku. Všechny děti jsou sobecké, i když znají význam dobrého a špatného chování i to, jaký má jejich chování vliv na kamarády a vrstevníky. Podle vědců je zřejmě na vině část prefrontálního kortexu, která ještě není v dětství a pubertě zcela vyvinutá a souvisí s kontrolou nutkání. S věkem se ale zlepší sociální dovednosti a schopnosti všech dětí a s tím i jejich sebeovládání a schopnost jednat altruisticky.

Ani rozmazlenost nemá přímou souvislost s tím, jestli vychováváme jedno nebo více dětí. Je to otázka především výchovy, nikoliv počtu sourozenců. Najdou se rodiny, kde jsou rozmazlené dvě a více dětí. Jde totiž o neschopnost rodiče určit dítěti jasné hranice a pravidla a trvat na nich. Rozmazlující rodiče chtějí pro své dítě to nejlepší, nedokážou dítěti na nic říct ne a splní všechna možná i nemožná přání. Výsledkem je bohužel nešťastný jedinec, zmatený, proč jsou na něj všichni (s výjimkou rodičů) zlí, nespravedliví a nepadají mu s obdivem k nohám.

Celý článek najdete na: http://ona.idnes.cz/jaci-jsou-a-nejsou-jedinacci-myty-o-jedinaccich-fqb-/deti.aspx?c=A170205_232143_deti_haa