To je moje tajemství!
V životě každého rodiče přijde chvíle, kdy si jeho potomek na krabici od bot napíše „Tajné! Neotvírat!“ Jak s takovým tajemstvím naložíme, to ovlivní náš vztah s dítětem dost podstatným způsobem.
Přijdete domů, uvaříte večeři a začnete svolávat rodinu ke stolu. Ani jedno z dětí se dlouho neobjevuje, jdete se tedy podívat, co se děje. Jindy jsou u večeře už dávno a dnes nic… Ale ouha, narazíte na zavřené dveře do dětského pokojíčku. Na klice se pohupuje čtvrtka s umně vyvedenou lebkou a zkříženými hnáty a pod ní nekompromisní nápis: „Dospjelím vstup přýsně zakázán“ a tři vykřičníky, které tomu dodávají důraz.
Děti milují tajemství. Mít tajemství, to je jedna z nejzábavnějších dětských záležitostí a nejpozději ve chvíli, kdy se dítě naučí aspoň trochu psát, se nějaký nápis podobného obsahu objeví snad na každých dveřích do dětského pokoje. A to se děti dost často pokoušejí o ochranu svého soukromí daleko dřív. Různé ty varovné blesky, namalovaná strašidla a podobně, případně cedulky vzniklé na objednávku u starších sourozenců se objevují už daleko dřív. Je to na jednu stranu pro rodiče zábavné, vždyť sami jsme měli určitě nějaké své tajnosti, a dobře si na ně vzpomínáme, na druhou stranu ale trochu zneklidňující.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek9167.htm
