Jaké dítě dostanou, netuší. Může to být batole i teenager s epilepsií
Společně se sedmi dalšími manželskými páry už mají za sebou třetí víkendové školení pro budoucí profesionální pěstouny.
Poslanci totiž nedávno schválili zákon, podle nějž by většina dětí, o které se nepostarají vlastní rodiče, měla najít útočiště v pěstounských rodinách -a nikoliv v ústavech. Vybrané manželské páry novinku vyzkouší v praxi.
Havíř, úřednice i kuchařka
Magdalena Lučanová je v domácnosti, její manžel Jiří opravuje šicí stroje. S nimi se na školení ve Valašském Meziříčí sešli také horník, státní úřednice, kuchařka nebo stavař.
"Museli jsme se před sebou hodně otevřít. Být upřímní k sobě, partnerovi i všem ostatním, abychom si dokázali představit, co prožívá dítě, které k nám z ústavu přijde," popisuje školení Magdaléna Lučanová. Manžel Jiří ji drží za ruku a přikyvuje.
Školení vedou Slováci Mária a Štefan. Profesionálními lektory jsou už několik let, u východních sousedů totiž podobný zákon platí od roku 2006. Štefan budoucí pěstouny mimo jiné připravuje na dítě jiné národnosti, které se do jejich péče nejspíš dostane. "Štefan byl sám jako dítě v ústavu, než ho adoptovala nová rodina. Když slyšíte, čím si prošel, víme, že jsme se rozhodli dobře," dodává Jiří Lučan a podívá se směrem ke školiteli, který si vesele prozpěvuje.
Vzpomínka na třešně
První zkušenost paní Lučanové s dítětem z dětského domova je hodně raná. Od svých čtvrtých narozenin sedávala u štědrovečerní tabule se stejně starým chlapcem z dětského domova, který u nich trávil vánoční svátky. Zatímco ona se směle vrhala po sladkém kompotu, chlapec se u každé další třešně optal její maminky, jestli si může vzít. Všude chodil s její panenkou, kterou mu matka paní Lučanové nakonec věnovala. "Zlobila jsem se, ale maminka řekla, že v dětském domově má kluk sice spoustu hraček, žádná ale není jenom jeho," vzpomíná.
Nejprve se o děti chtěla starat profesionálně a po gymnáziu studovat speciální pedagogiku. Nakonec se ale naplno rozhodla pro vlastní rodinu a postupně vychovala tři dnes už dospělé děti.
"Pořád jsem se ale cizím dětem věnovala. S mužem jsem vedla křesťanský pěvecký sbor, dobrovolničila a nakonec i pracovala v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež," popisuje. A její manžel Jiří dodává, že v pomoci opuštěným dětem byli se ženou vždycky zajedno.
Celé znění článku najdete na https://hn.ihned.cz/c1-56330680-jake-dite-dostanou-netusi-muze-to-byt-batole-i-teenager-s-epilepsii
