Jak porozumět postiženému dítěti? Na táboře
Matka drží v náručí malého Ríšu. Přestože mu jsou tři roky, nechodí. Snem jeho rodičů však není, aby se jejich syn postavil na vlastní nohy, ale veškeré úsilí věnují tomu, aby dokázal vzpřímeně sedět a postupně je začal vnímat.
Ríša není ale sám, který bojuje s tím, že má hypotonické svalstvo a je mentálně postižený. Proto se na nedávném čtyřdenním setkání u Máchova jezera v Doksech sešly rodiny, na nichž stojí tíha a dřina začlenit své dítě do běžného života.
"Je to pro ně také jistým způsobem relaxace," říká koordinátorka projektu Lucie Hejralová.
Doma jsou totiž rodiče s dítětem s postižením, které se o sebe samo nepostará, každý den, každou minutu. Přesto se zdá, že rodiče nešťastní nejsou. Po celé čtyři dny zkoušejí stimulovat zrak, fyzioterapii, canisterapii nebo rozvíjejí dovednosti na zahradě ve tvůrčí dílně.
Jeden den je na programu muzikoterapie. Děti sedí v kruhu u svých maminek. Holčička leží, postavit se nemůže. Další klučík, zhruba šestiletý, zase na učitelku pokřikuje a nedochází mu, že by to neměl dělat. Malý Honzík zase u maminky dlouho nevydrží. Musí pobíhat tam, kam chce on. Jinak je zle. Odmítá dělat hromadně to, co ostatní. "S Honzou také doma v Jablonci chodíme k logopedce, cvičili jsme Vojtovu metodu. Začínáme dělat chirofonetiku a docházíme na hipoterapii," vyjmenovává aktivity maminka čtyřletého Honzíka. Dochází zhruba třikrát do týdne ke specialistům a přesto pobyt, který organizuje Středisko rané péče v Liberci, matku Kláru naučil novým věcem. Hodně jí dala přednáška speciální pedagožky z Prahy Romany Straussové, která pomáhá lidem s autismem. "Honzík má pravděpodobně dětský autismus. Dělá stále věci dokola a fascinují ho čísla a písmenka, a to kdekoliv. V počítači, v televizi, v časopise, na autě."
Na přednášce Komunikace u dětí, se pedagožka snažila vysvětlit rodičům, jak dítě s autismem vnímá svět: Jednotlivým věcem nerozumí, vše má spojeno jakoby v jeden film.
Celé znění reportáže naleznete na: www.idnes.cz
