Jak mluvit s dětmi o špatných známkách? Důležité je mapovat situaci a chránit atmosféru důvěry

1. Útočné úvody nikam nevedou

„Ty ses neučil? Co to je za známku? Můžeš mi to vysvětlit?!“ Začít z pozice rodiče útokem žádnou diskusi nevyvolá. „Stejně jako předpoklad, že by špatné známky měly být jednoznačným ukazatelem toho, že dítě něco neumí. Pokud hledáme skutečnou příčinu špatné známky, je vhodné ptát se dítěte také na to, jak se v daný den cítilo, jestli se třeba před testem s někým nepohádalo, co se kolem testu nebo zkoušení dělo – jednoduše zjistit okolnosti špatné známky,“ doporučuje na úvod psycholožka Bára Downes, kterou mohou vaše děti znát třeba z pořadů rádia Junior na Českém rozhlase. Navíc, pokud chceme dostat skutečně relevantní odpovědi, nestačí se ptát ani nárazově nebo jen v případě špatných známek. Důležité je průběžně mluvit o škole jako takové. Když se daří, i když se něco zhoršuje. „První otázky totiž nemusí automaticky znamenat, že dostaneme odpovědi,“ vysvětluje dál psycholožka: „Děti často čekají, že se je snažíme nachytat, abychom mohli konstatovat něco jako ‚já ti říkal, že musíš víc zabrat‘. Takže dlouho berou takové vyptávání jako past a trvá, než pochopí, že je za nimi rodičovský zájem, a budou na ně skutečně odpovídat.“

2. Dítě zažívá spektrum pocitů

V každém případě, na straně dítěte se děje řada pocitů. Strach z rodičovské reakce, z „pokaženého vysvědčení“, ale i zklamání ze sebe sama. Nebo pocity nespravedlnosti, pokud se dítě domnívá, že známka měla vypadat jinak. „A my jako rodiče potřebujeme vědět, kde v tomto pocitovém spektru dítě je. Proto jsou na místě další otázky: co si o špatné známce myslí, jak ji vnímá? Až pak zaujímáme k situaci postoj coby rodiče, až když nahlédneme do jeho světa,“ doporučuje Bára Downes. 

Celý článek najdete zde: https://eduzin.cz/wp/2023/01/26/jak-mluvit-s-detmi-o-spatnych-znamkach-dulezite-je-mapovat-situaci-a-chranit-atmosferu-duvery/