I děti s postižením jsou lidé, říká maminka syna s Downovým syndromem

Život s ním je obohacující, i když mladé ženě trvalo dva roky, než se s postižením syna vyrovnala. Jak se Damiánovi žije ve velké rodině?

Věděla jste již v těhotenství, že by vaše dítě mohlo mít Downův syndrom?

Zvýšené riziko 1:45 mi ukazoval triple test, kterým se v těhotenství zjišťují některé genetické poruchy. Definitivní odpověď mohl dát odběr plodové vody, ale ten jsem odmítla. S manželem jsme byli zajedno, že si miminko necháme, i kdyby bylo postižené.

Takže jste se to najisto dozvěděla až po jeho narození?
Když se Damiánek narodil, měla jsem trochu podezření, že Downův syndrom opravdu má. Diagnózu mi velice chladně oznámili po třech dnech a více se tím nezabývali. Měla jsem alee štěstí, že jsem narazila na lékařku, která má příbuzného s touto diagnózou, a vše nám sdělila velice citlivým způsobem. Požádala jsem, aby nám pak informace říkala už jen ona.

Jak se k vám choval zdravotnický personál?
Když jsem v nemocnici čekala na výsledky genetických testů, byla jsem velmi nervózní. Pořád jsem doufala, že syn postižený nebude. Ptala jsem se sestry, jestli už jsou výsledky, a ona mi odpověděla: „Jaké výsledky? Na to snad čekat nemusíte, vždyť se na něj podívejte, je to jasné.“ Období po narození dítěte je pro ženu velice náročné, hormony pracují, a pokud se setkáváte s takovým chováním, není to příjemné. Zdravotníci mi někdy také dávali pocítit, že s mým rozhodnutím nechat si dítě s postižením nesouhlasí. Narazila jsem na lékaře, kteří se podivovali nad tím, proč jsem nešla na potrat. Sestry ještě v porodnici byly jakoby bez citu, Damiánka mi například nosily na kojení jako nějakou věc, kus hadru.

Jaké byly vaše pocity v prvních dnech po narození syna?
I kdyžž člověk předpokládá nebo tuší, že to může dopadnout špatně, narození postiženého dítěte je velký šok, se kterým je potřeba se vypořádat. V prvních dnech mi v porodnici pomohla návštěva manžela a našich dcer Klárky a Jovanky. Uklidnilo mě, že tady vše funguje, děti Damiánka hned přijaly. Pochopila jsem, že se nic hrozného neděje, můj život nekončí,, rodina zůstane stejně krásná, jako byla předtím. Až na to, že teď máme děťátko, které je trochu jiné.

Celé znění zprávy najdete na http://ona.idnes.cz/downovuv-syndrom-0mk-/zdravi.aspx?c=A150527_113559_zdravi_jup#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box.

> další zprávy z médií