Hlavně se z té cukrovky nepodělat!
O cukrovce se hovoří jako o novodobé epidemii.
Každoročně narůstá počet nemocných, a to mezi dospělými i mezi dětmi. Byť jde o dva různé typy choroby, přinejmenším dvě věci jsou stejné: člověk musí tělu dodávat nedostatkový inzulín a hlídat všechno, co jí.
Dětská cukrovka se objevuje bez předchozího varování, nedá se jí nijak předejít, nikdo za ni nemůže - a není to jen záchytná formulka pro zoufalé rodiče. Také se nedá vyléčit, lze ji jen léčit, takzvaně kompenzovat, proto je třeba se s ní naučit žít. Dobrá zpráva: jde to. A při dobře kompenzované cukrovce se život malého diabetika nemusí od života jeho zdravých vrstevníků významně lišit.
Jsem unavený, mám žízeň a chce se mi čurat
Při cukrovce organismus sám napadá a ničí buňky slinivky břišní zodpovědné za tvorbu inzulínu, čímž je narušena přeměna cukrů v těle. V krvi se hromadí glukóza, kterou tělo nemůže využít pro výživu buněk, a tělo tak začne strádat na mnoha frontách.
Mikolášova maminka pojala první podezření před dvěma lety v červnu, kdy tehdy šestiletý Mikeš začal nadměrně pít. Pochybnosti ale zaplašila a přičetla je na vrub letní výhni. O měsíc později honila Mikuldu kolem Lipna a jako důsledný rodič se snažila nepodléhat dětskému „už nemůžu“. Jenže to už se u Mikeše projevovala vážnější hypoglykémie a on opravdu nemohl. Každá občerstvovací zastávka dodala potřebnou hladinku cukru, dítě „zázračně ožilo“ a jelo se dál, takže rodiče neměli pocit, že by se dělo něco mimořádného.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek9472.htm
