Hezké boty, velké boty, nebo raději žádné?
Tyto deformity jsou připisovány právě nevhodné obuvi. Dětské nohy totiž z veliké části tvoří chrupavka, která se postupně mění na kost.
Tento proces je plně ukončen až v dospělosti. Dětská bota proto musí respektovat plasticitu, tvar, velikost a neustálý vývoj nohy. Musí být prostorná v oblasti prstů, ohebná, prodyšná, plochá. Mnohdy je to právě naopak a noha se stává jejím rukojmím, ochabuje a nenávratně se deformuje.
Kromě ohebnosti je velice důležitým kritériem velikost. A průzkumy potvrzují, že právě velikost je velký kámen úrazu. Mytický centimetr u dětí totiž zdaleka nestačí. A nestačí se řídit ani starou velikostí a kupovat o číslo větší boty. Veliká část výrobců dětské obuvi totiž dbá pramálo na to, aby se deklarovaná velikost bot shodovala se skutečností. V závěrečné zprávě ČOKY (Česká obuvnická a kožedělná asociace) „Kvalitou obouvání k omezení úrazů ve školách“ z června 2011 se uvádí, že až 77 % obuvi, kterou měli děti v čase měření na nohách, bylo označeno špatně, přičemž maximální výchylka byla až dvě velikostní čísla. K podobné zkušenosti dospěl i rakouský vědec Wieland Kinz, který měřil nožky a boty dětí v Rakousku. Pro správné určení potřebné délky je vždy nutné fyzicky proměřit vnitřní délku obou bot. Podle našich zkušeností však mnohé prodejny obuvi vhodným měřidlem vnitřní délky obuvi nedisponují. Prodavači mnohdy netuší, že rozdíl mezi dětskou nohou a botou má být nejméně 12 mm, u nových bot i víc. Je nutno počítat s tím, že dětské nohy se při pohybu prodlužují a rozšiřují ještě víc než nohy dospělé a v průběhu dne mění svůj objem.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek8828.htm
