Epidemie v Česku dusí péči o osoby s postižením

A nejen to, každý měsíc musí platit poměrně vysokou částku dennímu stacionáři, do kterého její syn docházel, než tato zařízení v důsledku karanténních opatření zavřela vláda. A to i přesto, že stacionář nyní nefunguje. „I přes synovu absenci platíme plnou cenu. Syn má příspěvek na péči v závislosti čtvrtého stupně a staráme se o něj doma. Stále platíme a budeme platit plnou částku za týdenní stacionář, který je nyní uzavřen. Každý měsíc odešleme 18 100 korun,“ svěřila se matka v anonymním šetření, které v uplynulých dnech provedla Aliance pro individualizovanou podporu. Ta zastřešuje především pacientské organizace a spolky, které hájí zájmy zdravotně postižených osob.

Ze šetření vyplynulo, že naprosté většiny postižených lidí a pečujících osob se omezení zdravotní a sociální péče, ke kterému došlo v důsledku boje s koronavirem, skutečně bolestně dotýkají. Šetření obsahovalo i tzv. otevřené otázky, ve kterých měli klienti popsat svou situaci. Aliance některé odpovědi zveřejnila. Matka autisty, která musí platit za nefungující stacionář, není sama, komu současná situace ubrala na jistotách.

„Dospělý syn je zavřený se mnou doma namísto denních návštěv stacionáře. Žádné výlety, žádné kino, žádný koncert, žádná procházka městem, absence všeho, co má rád. Navíc nechápe, co se děje a proč je vše jinak. Nezvládá to psychicky, sebepoškozuje se, což normálně nedělá. Nechce ani jíst,“ uvedla například jedna z respondentek. „Všude kolem došlo k omezení péče, nemá mi kdo poradit na ulici, dobrovolníci momentálně nefungují. Studenti teď také nevykonávají asistence a doprovody. V obchodě mi nikdo nepřijde poradit, nedokážu si v samoobsluze sám nakoupit. Nikdo mi neporadí v dopravním prostředku, řidič neotevře první dveře, nemohu se zeptat na cestu. Začínám mít ze všeho psychické problémy,“ napsal nevidomý respondent, kterému pomáhají rodiče v důchodovém věku.