Duševní zdraví samoživitelek v ohrožení: Je to na zhroucení, děti mě vidí brečet
„Panické ataky jsem začala mít na podzim. První vlnu koronaviru jsem díky úsporám zvládla bez problémů. Jenže pak přišla druhá vlna a já se začala děsit, že nezvládnu uživit sebe a své dítě,“ vypráví Daniela*, blondýnka ve středním věku, ze které i přes odlidštěnou obrazovku mobilního telefonu teče energie. Však je také Daniela extrovertní, společenská a kreativní osobnost. Podnikavost, respektive podnikání, ji nicméně před lety přivedly do insolvence, jejíž splácení se letos stalo obzvláště obtížným. Zároveň jakožto samoživitelka organizuje charitativní akce za účelem podpořit jiné samoživitelky. Díky tomu poznala Zuzanu Vránovou, která v Sousedském klubu v pražských Vršovicích organizuje distribuci potravinové pomoci pro ohrožené skupiny obyvatel. Právě Vránová na podzim Danielu ponoukla, aby si začala k ní do klubu jezdit pro jídlo z potravinové banky. „Dostávala jsem bedny brambor, zeleniny, jablek, hrušek, takže jsem sušila, zavařovala, vařila. Pořád jsem stála jak maniak u plotny. Nenáviděla jsem se za to, ale zároveň jsem měla pocit, že jinak umřeme hlady. Jídlo znamenalo, že je postaráno,“ popisuje, načež se jí na tváři rozleje široký sarkastický úsměv. „Přitom je pro mě kuchyň peklo. S chlebem, který upeču, byste mohla zatlouct hřebíky,“ zasměje se.
Mezitím se blížilo dlouho očekávané osvobození od insolvence, na jejíž odvrácení si půjčila od kamarádů. S koncem roku však zároveň přišlo vyúčtování za uplynulý rok. Daniela najednou potřebovala peníze jak na poplatky, tak na překonání prvních měsíců nadcházejícího roku — jakožto designérka interiérů začíná pořádně pracovat až v březnu a první peníze může očekávat v květnu. „Můj analytický mozek vyhodnotil, že jsme na hraně,“ shrnuje. Místo úlevy z úspěšně splacené insolvence se jí tak do života vrátily paralyzující záchvaty strachu, že svou situaci nezvládne. S návratem panických atak se tentokrát svěřila „husímu spřežení“, jak v žertu přezdívá skupině svých kamarádek, s nimiž se navzájem virtuálně podporuje. Kamarádky ji vyzvaly, aby zašla za psychiatrem. „A tak beru poprvé v životě antidepresiva. Zpočátku jsem se klepala, z očí mi vyskakovaly zorničky. Musela jsem se zastavit. Po měsíci jsem si uvědomila, že už nejsem tak rychlá, že mě prášky zpomalují,“ popisuje.
Bojí se, že nezaplatí nájem a seberou jim děti
A není sama. Alarmujícího zhoršení psychické kondice samoživitelek si všimla právě Zuzana Vránová, zmíněná organizátorka potravinové pomoci. „Senioři jsou zvyklí, ti žijou v lockdownu dvacet let,“ glosuje rázná černovláska v červeném kulichu, zatímco před Sousedským klubem nakládá do auta bedny s jídlem. „Zato samoživitelky ke mně obvykle chodí pro jídlo jen měsíc, dva, dokud si nenajdou práci a nedají svou situaci jakž takž do kupy. Jenže teď nemůžou nic. Práce pro ně není, ke mně chodí už několik měsíců a bojí se, že když nezaplatí nájem, seberou jim děti. A ještě si to, že je nedokážou uživit, kladou za vinu,“ shrnuje rozčarovaně. Poslední dobou se stává, že jí některá ze samoživitelek napíše, jestli se nemůže stavit. „Zpravidla neřeknou, že mají depresi, ale spíš: Já nevěděla, za kým jít. Měla jsem ošklivý myšlenky… Je toho na mě moc,“ popisuje Vránová. Před pandemií s ničím takovým zkušenosti neměla. „Zato na poslední výdej jídla v prosinci přišla polovina klientů v slzách,“ líčí. Jelikož má kontakty na několik spřátelených prověřených psychologů, některým samoživitelkám pomohla s vyhledáním odborné pomoci.
Celý článek najdete zde: https://denikreferendum.cz/clanek/32335-dusevni-zdravi-samozivitelek-v-ohrozeni-je-to-na-zhrouceni-deti-me-vidi-brecet
