Do Česka se dostává nový způsob řešení sporů o děti. O jejich osudu nemají rozhodovat jiní

Vysoká rozvodovost je realitou všech evropských zemí. V Česku se podle statistik rozpadá dokonce každé druhé manželství. Velmi často jsou rozvody provázeny úporným bojem o děti. Za jejich vítěze pak bývá leckdy považován ten z rodičů, který dítko dostane do péče, a to bez ohledu na to, jaké stopy za sebou zanechá.

S revoluční metodou řešení rozpadu rodiny přišel v 90. letech významný německý soudce Jürgen Rudolph. Cochemský model pojmenovaný podle města, kde Rudolph vykonával soudní praxi, se pozvolna dostává i do českých rozvodových postupů. Cílem metody je přivést rozhádané rodiče v zájmu jejich dětí k dohodě a ke znovunabytí společné odpovědnosti. Středobodem, ke kterému se metoda upíná, je, aby dítě „neztratilo“ ani jednoho z rodičů.

Převažuje výlučná péče

Ze statistiky za loňský rok, kterou LN poskytlo ministerstvo spravedlnosti, vyplývá, že české soudy ve valné většině případů svěřovaly děti do výlučné péče jednoho z rodičů – matce v téměř 17 tisících případů, otci pak v 1506. Střídavá a společná péče byla loni vedle výlučné v evidentní početní nevýhodě, rozhodnuto tak bylo celkem ve 2564 případech.

Metoda, které německý soudce vdechl život, je založena na interdisciplinární spolupráci profesí, jež při rozvodu vystupují – advokátech zastupujících rodiče, soudcích vedoucích případ, orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), mediátorech, poradnách, soudních znalcích a dalších. Praxe má dovést rodiče k tomu, aby se společně dohodli a nenechali o osudu svých dětí rozhodovat někoho jiného (soud, OSPOD a další). „Děti si často říkají: Když mě má táta rád, pročpak jde potom pryč? – Tento zorný úhel mě fascinoval a bylo mi zcela jasné, že se musí podniknout vše možné, aby zůstala společná péče a společná odpovědnost,“ vysvětluje soudce Rudolph v knize Jsi moje dítě, co jej k metodě přivedlo.

Praxe dokazuje, že při konfliktních rozvodech jsou rodiče ve většině případů zastoupeni advokáty. Dokumenty, které pro svého klienta právníci připravují, jsou však často formulovány tak, aby vedly, z pohledu jednoho z rodičů, k žádoucímu rozhodnutí soudu. Pokud s takovým navrženým rozhodnutím není druhý z rodičů ve shodě, nastává právnická bitva, v níž často vypjaté spory rodičů zastíní nejlepší zájem dítěte.

Nepromarnit čas

Podle cochemské praxe by advokáti v soudních řízeních o svěření výchovy a styku s dětmi neměli používat žádné konfliktní strategie. Povinnosti jsou kladeny i na soud, který by měl termín řízení nařídit během dvou týdnů po obdržení podání, a to i na úkor jiných kauz. Priorita těchto sporů je odůvodněna dynamikou životních situací dítěte. Předejít má mimo jiné i delšímu přerušení kontaktu dítěte s jedním z rodičů.

Dle metody má OSPOD ještě před nařízeným jednáním vstoupit do intenzivního kontaktu se všemi zúčastněnými, aby stanoviska sociálních pracovníků vycházela z aktuální situace. Podle zkušeností z Německa se tak sociálním pracovníkům spíše podaří dovést rodiče k dohodě, a to i z důvodu rychle se blížícího stání u soudu.

V Česku aplikace těchto postupů podle Aleše Hodiny, zakladatele a ředitele Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, zatím pokulhává. „Chybí tady ucelený systém, který by skutečně vedl k dohodě. Dokonce se setkáváme často s opačným případem, kdy rodič, jenž nabízí sám vyváženou dohodu nebo třeba i několik variant dohody, nemá v tomto podporu úřadů. A dokonce často naopak je tlak na jednoho rodiče, většinou otce, aby se vzdal své péče,“ uvedl.

Celý článek najdete zde: https://www.lidovky.cz/byznys/pravo-a-justice/metoda-reseni-sporu-o-deti-rodice-by-nemeli-nechat-rozhodovat-jine-o-osudu-svych-potomku.A190929_113454_ln_byznys_pravo_ssu