Divoké děti mívají mylnou diagnózu. Zbytečně

Datum publikace: 14. 09. 2016
Periodikum:
Právo
Diagnostikování hyperaktivity, neboli ADHD, není tak jednoduché, jak se může zdát. Často jsou za hyperaktivní považovány děti, které ADHD ve skutečnosti netrpí a naopak. Nyní bychom se měli dočkat lepšího určování podobných obtíží.

Dítě je nepozorné, vrtí se a vyrušuje, tak je asi hyperaktivní. S takto selským přístupem, který dosud vedl k mylným závěrům, má být konec. „Živější“ děti běžně odcházely ze školských poradenských zařízení s diagnózu ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Mnohé však zmíněným syndromem netrpí. Diagnózu dostaly třeba omylem nebo pod tlakem rodičů či škol. Zato mnoha dalším, které pomoc potřebují, se jí nedostávalo.

I podle Světové zdravotnické organizace se jedná o postižení a psychologové z poraden o něm rozhodovat nemohou. Podle nových inkluzivních pravidel pro posuzování dětských znevýhodnění o ně budou pečovat lékaři, tedy psychiatři. A mnohé se změní.

Podle Asociace dětské a dorostové psychiatrie trpí syndromem ADHD čtyři až šest procent dětské populace. Naproti tomu statistiky ministerstva školství děti s ADHD zahrnují do kolonky „vývojové poruchy chování“, kam spadá i ADHD.

V této kolonce bylo za loňský školní rok uvedeno 7974 dětí z 880 tisíc žáků základních škol, neboli 0,9 procenta. A před deseti lety jich v kolonce bylo pouze 2289 z tehdejšího počtu 916 tisíc žáků, což znamenalo jen čtvrt procenta ze všech žáků ZŠ.

Celé znění článku najdete v dnešním vydání deníku Právo.