Dítě se zrakovým postižením se může ocitnout v sociální izolaci
Proto je důležité pracovat s ním odmalička. Ve výchově nevidomých dětí a dětí se zbytky zraku se podle Jany a Markéty Vachulových a Kláry Kochové osvědčuje důslednost a systematičnost. A mnohdy se podaří dítě se zrakovým handicapem integrovat mezi zdravé vrstevníky.
Vada zraku je hodně široký pojem. Co vidí a nevidí dítě se zbytky zraku?
Jana Vachulová: To, jak dítě vidí, zjišťujeme na začátku rané péče funkčním vyšetřením zraku. Když se narodí dítě s těžkou zrakovou vadou, jede se“ po lékařské linii, stanovuje se diagnóza, rodiče dostávají informace od lékařů… Rodina ale potřebuje dítě nějak vychovávat, přijmout ho jako dítě.
Funkční vyšetření zraku dává odpověď na to, jak si dítě dokáže poradit se svou situací. Můžete totiž mít dvě děti se stejnou oftalmologickou diagnózou, ale každé se bude chovat jinak – jedno tak, jako by prakticky nevidělo, a druhé zvládne skoro všechno. Je důležité uvědomit si, že zrak není jen záležitost oka. Oko je nástroj k vidění, ale člověk vidí mozkem. Lidé si někdy myslí, že když má dítě oči v pořádku, musí vidět dobře, ale pokud dítě prodělalo složitý porod a proběhlo u něj krvácení do mozku, může mít centrální vadu zraku. Například přibližně čtyřicet procent dětí s dětskou mozkovou obrnou má i postižení zraku mozkového původu.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek9109.htm
