Dítě se sluchovou vadou patří mezi zdravé vrstevníky
Jaké vady sluchu se u dětí mohou vyskytnout?
Vady sluchu se podle závažnosti dělí na lehkou, střední a těžkou nedoslýchavost a na praktickou hluchotu. Mít sluchovou vadu neznamená, že člověk neslyší nic, stejně jako u zrakových vad i zde existuje různá míra závažnosti postižení sluchu.
Jak se pozná sluchová vada u malého miminka?
Často díky screeningovým vyšetřením, která se provádějí už v porodnici. Dalším vodítkem je, že dítě nereaguje na zvuky, neotáčí se za nimi. Zareaguje na rodiče až ve chvíli, kdy je uvidí, ale když pláče v postýlce a maminka k němu přichází a mluví na něj, její řeč ho neuklidní. Ve chvíli, kdy rodiče své podezření vysloví nahlas, mohou se objednat na vyšetření k foniatrovi a začít tak několikaměsíční diagnostický proces, který určí, zda a do jaké míry je sluch dítěte poškozen.
Co když se sluchová vada nepozná? Jaké to má důsledky pro další rozvoj dítěte?
Sluchová vada souvisí se sociálním, rozumovým a řečovým vývojem. U závažných vad sluchu se dítě řečově nevyvíjí vůbec, nebo jen minimálně. U středně těžkých sluchových vad bude mít dítě nejspíš problém s výslovností a menší slovní zásobu, hodně přitom záleží na jeho inteligenci a na tom, v jak podnětném prostředí vyrůstá. Bystré děti někdy svoji vadu sluchu dlouho kompenzují tím, že si věci domýšlejí, mají výborné zrakové vnímání a skvělou paměť. Nápadné jsou spíše tím, že „zlobí“, že nevydrží u pohádky (protože ji neslyší), nereagují na pokyny dospělého. Jejich okolí je pak v šoku, když se zjistí, že dítě vlastně především špatně slyší. Setkali jsme se například s chlapečkem, u něhož byla poměrně velká vada sluchu -středně těžká nedoslýchavost - odhalena, až když mu bylo pět let. Měl bohatou slovní zásobu a mluvil gramaticky správně, protože maminku zblízka slyšel, horší výslovnost se připisovala tomu, že „je to kluk“. Nekompenzovaná sluchová vada hodně ovlivňuje sociální vývoj. Tenhle chlapeček měl ve školce problém s tím, že byl údajně agresivní. Neslyšel, když k němu zezadu přicházelo nějaké dítě, které se ho ptalo třeba na to, zda si může půjčit auto. Naučil se reagovat tak, že praštil nebo kopl toho, kdo k němu přišel zezadu, protože cítil ohrožení svého osobního prostoru. Když dostal sluchadla, situace se během půl roku uklidnila.
Celý rozhovor s psycholožkou Ivou Jungwirthovou najdete na https://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=8764
