Děti úplňku nikdo nechce
Tak silný text i dobrý novinář může napsat jen jednou, možná dvakrát za svou kariéru, jinak by mu šlo o život. Je totiž psán vlastní krví, a to skoro doslova.
Autor v něm na základě své zkušenosti otce dcery s autismem doprovázeným problémovým chováním ukazuje, jak destruktivní toto onemocnění může být – a to pro celou rodinu. Popisuje nekonečné noci, kdy si dítě ubližuje a nejde mu v tom zabránit.
„Beru za kliku dětského pokoje. Oči mé dcery jsou temné a jakoby ztracené. Vnímá sice okolí, ale podněty, které z něj přicházejí, na ni v tuhle chvíli nemají takřka žádný vliv. Něco mnohem silnějšího se děje uvnitř. Zvenčí to vypadá jako nesnesitelná směs bolesti, úzkosti a neklidu. Dorotka nemluví a ani ve svých šťastnějších chvilkách neumí vysvětlit, co prožívá. Teď běhá ode zdi ke zdi a tluče se do hlavy – zvuk, který během pár let stihl v mém vědomí vyrýt hlubokou stopu. Kouše sama sebe i každého, kdo by jí v tom chtěl zabránit. Zoufale křičí a pláče, co chvíli se zřítí na zem, temenem bije do podlahy. Je těžké její stav popsat. Působí asi tak, jako by jí někdo zubařskou vrtačkou obrušoval nervová zakončení. Dorotce je sedm let, ale v tuhle chvíli má sílu, jakou člověk vyvine, když se rve o holý život. Mám pár osvědčených taktik, jak ji částečně omezit v pohybu, aby mohla vybít neklid a zároveň si příliš neublížila. Fyzicky to jde vydržet několik hodin, slabší místo je psychika.“
Celé znění zprávy najdete na https://www.tribune.cz/clanek/34773-deti-uplnku-nikdo-nechce.
Související článek na portálu Šance Dětem:
