- Domů
- O čem se mluví
- Čtyři mýty o dětech s postižením
Čtyři mýty o dětech s postižením
Datum publikace: 21. 02. 2012
Periodikum:
blog.idnes.cz
Mýtus číslo 1: Postižené děti by se vůbec nemusely rodit, neboť většina „výrobních vad“ se dá během těhotenství odhalit.
Základní omyl, kterým často operuje tzv. zdravá společnost.
Základní omyl, kterým často operuje tzv. zdravá společnost.
Ačkoli úroveň prenatální diagnostiky je vysoká a medicína objevuje stále nové metody, kterými se dá odhalit případné poškození plodu, většinu postižení nelze na současné úrovni lékařské vědy in utero odhalit. Autismus není vidět na ultrazvuku, dětská mozková obrna nejčastěji vzniká až během porodu vinou procesu zjednodušeně zvaného „přidušení“, a skutečnost, že dítě v předškolním věku spadne z kola a přerazí si páteř, se v těhotenství dá zjistit opravdu velmi těžko.
Rodiče postiženého dítěte z 99% nejsou ani fanatičtí odpůrci umělých potratů, ani dobrovolní mučedníci, ale lidé, kteří prostě měli smůlu.
Mýtus číslo 2: Chodí? Tak je zdravej! Nechodí? Tak je blbej!
Tělesné a mentální postižení nejde vždy ruku v ruce. Kdyby tomu tak bylo, bylo by vrcholným duševním výkonem Stephena Hawkinga sledování pohádek o krtečkovi. Dítě o berlích, na vozíku, neslyšící či nevidomé může mít zcela normální nebo dokonce nadprůměrný intelekt. Jiné sice chodí, ale mentálně zůstalo i v pubertě na úrovni batolete. První dojem zkrátka často klame. Vozíčkáře nehlaďte po hlavě a nepískejte na něj gumovou kachničkou. Nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že to není student víceletého gymnázia a vítěz matematické olympiády, bohužel však s muskulární dystrofií.
Mýtus číslo 3: Hyperaktivní nízkofunkční autista? Za našich mladých let se říkalo nevychovanej spratek, kterej by potřeboval nařezat!
K mnoha typům postižení se druží různé formy nápadného chování: Neadekvátní reakce na zcela bezvýznamný podnět, záchvaty agresivity, úzkosti nebo vzdoru, hlučnost, podivné rituály a stereotypy. To, že se dítě v obchodě válí po zemi a ječí, nemusí nutně znamenat, že je to rozmazlený parchant, který potřebuje na zadek. Možná je to „jen“ autista, který v daném okamžiku nedokázal správně vyhodnotit situaci. Poškozený mozek se totiž chová jako porouchaný harddisk počítače: Přestože zadáte správná data, výsledkem je buď chybové hlášení, nebo zmatený výsledek.
Celý článek najdete na http://lavickova.blog.idnes.cz/c/247295/Ctyri-myty-o-detech-s-postizenim.html