Co nebude uklizené, vyhodím

Datum publikace: 25. 07. 2012
Periodikum:
rodina.cz
Také tuto větu někdy používáte? V situacích kdy míra chaosu v dětském pokojíčku i zbytku bytu přesahuje akceptovatelnou míru a vy už nevíte kudy kam.

A ono to tak krásně zabírá, alespoň na menší děti. Přesto se domnívám, že takto by rodiče se svými dětmi v žádném případě zacházet neměli.

Začněme modelovou situací ze světa dospělých. Záměrně až trochu nevkusnou a přitaženou za vlasy. Manžel říká manželce: "Miláčku, dnes večer se budeme milovat." Ona na to že se jí to nehodí, má kupu žehlení a v televizi bude oblíbený seriál. Načež on se ("spravedlivě") rozlítí, že takhle už je to aspoň pátý den v řadě a buď "něco bude" nebo půjde do nevěstince. Můžeme spekulovat jak by se to odvíjelo dál, pravděpodobnější než submisivní "Tak dobrá." je spíš "No to by sis mohl zkusit!"

Co to má společného s titulkem článku? Hodně. V obou případech je na začátku legitimní požadavek (uklízet / milovat se) který je z nějakého důvodu nenaplněn. A v obou případech je tlačeno na dosažení původně legitimního cíle vydíráním.

S dětmi to funguje, že? Po několika dnech proseb a výhrůžek se rodič rozhodně že je třeba být "důsledný" a řekne onu kouzelnou větu: "Co nebude do půl hodiny uklizené, vyhodím." A ono to magicky zafunguje (alespoň u menších dětí). Rodič, povzbuzen úspěchem metody ji začne uplatňovat opakovaně a hojně. Co je na tom tedy špatně když to tak pěkně zabírá a pokojíček je mnohem uklizenější než předtím?

Jedná se o klasické ovládání strachem, popsané již Machiavellim (zdroj Wikipedia: "Management by fear"). Dítě se nerozhodne uklízet protože by chtělo (to chce opravdu málokteré) nebo pociťovalo že by mělo (ať již proto že "nepořádek je špatný" nebo pro radost mamince / tatínkovi). Podnětem je jen a pouze strach o oblíbené hračky a obava agrese ze strany dospělého (vyhození hraček). Představa ztráty autíčka nebo pastelek má přitom stejný emoční náboj jako pro dospělého ztráta skutečného auta či televize.

Důsledky jsou devastující. U dítěte se buduje úzkost (z obavy o věci, "co když někde něco zas zapomenu a maminka/tatínek to vyhodí") a frustrace (jako u každého kdo je závislý na silnějším jedinci, který s ním jedná z pozice síly).

 

Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek8882.htm

 

> další zprávy z médií