Chcete mluvit s kojencem? Znakujte!

„Když se naše Šarlotka dožaduje mléka, nebrečí ani nekňourá. Stoupne si těsně ke mně, natáhne ruku a vytrvale zatíná a roztahuje pěst. Znak pro MLÉKO používá už půl roku a za tu dobu přidala několik dalších. Díky tomu si rozumíme i v situacích, kdy někteří rodiče tápou. Naše batole si pomocí znaků řekne o rohlík, dudlík nebo pití a když ukazuje na něco v dálce, víme, jestli vidí kytku, ptáčka nebo zaparkované auto, a podle toho můžeme reagovat. A právě tohle pro mě bylo důležité – najít způsob, jak se s dcerou domluvit od raného věku. O znakování s miminky jsem se dozvěděla v těhotenství a okamžitě mi učarovalo. Jedná se o komunikaci pomocí přirozených gest, kdy slovu přiřadíte znak. Jakým znakem určité slovo vyjádříte závisí jen na vás. Kdykoli jsem dceru chtěla nakojit, vyslovila jsem zřetelně „mléko“ a současně roztáhla a zaťala obě pěsti,“  hovoří o svých zkušenostech se znakováním Terezie Vasilovčík Šustová.

 „Na úvod si zvolte tři nebo čtyři znaky – víc nemá smysl, protože dítě zahltíte. Vyberte slova, která několikrát denně používáte, pro dítě jsou důležitá a vážou se k nim nějaké emoce nebo prožitky. Já jsem začínala slovy MLÉKO, protože jsem dceru často kojila, KOČKA, protože s námi žije v bytě a dcera na ni reaguje, a HOTOVO, což byl signál, že skončilo jídlo, přebalování, koupání. Znak musíte ukázat viditelně a tak, aby byl jednoznačně spojen se slovem. Dítě pochopí jeho význam, uloží si ho do paměti a když dozrají jeho motorické. Začít doporučuji mezi osmým a dvanáctým měsícem, ale každý kojenec je jiný. Dneska dcera ovládá asi dvacet znaků a nadšeně se učí další. Tím nejdůležitějším pro nás zatím zůstává HOTOVO – znak, díky němuž přestane plakat po odsávání rýmy nebo vyšetření u doktora. Stačí ukázat, že je hotovo a okamžitě je po křiku,“ popisuje metodiku Terezie, která teď pomáhá se znakováním jiným rodičům na svých kursech.

Že je používání gest pro děti přirozené, dokládá skutečnost, že mnoho z nich znakuje, ačkoli je to nikdo neučil. Zvedají ručičky, když chtějí do náručí. Mávají rukou při loučení. Mění výrazy tváře při napodobování zvířat. „Domnívám se, že znakování je fajn, protože motorika mluvidel a rukou si je blízko – a to jak ve smyslu významovém, tak neurologickém. Mozková oblast ovládající pohyby rukou je blízko oblasti ovládající mluvidla. Proto je ostatně většina z nás pravákem: centrum řeči leží v levé hemisféře, jež zároveň ovládá pohyby pravé ruky," podotýká psycholožka Pavla Koucká. Nepovažuje však za správné, když se znakování zvrhne v rodičovské soutěžení o to, kolik znaků jejich potomek umí. "V tu chvíli můžou být zanedbávány jiné, též důležité roviny komunikace.

V praxi se například setkávám s tím, že malým dětem nesdělujeme, co se bude dít. Rodiče kamsi odcházejí, maminka instruuje chůvu, jak má o dítě pečovat, a s dítětem se přitom ani nerozloučí – buď se bojí ‚odchodové scény‘, nebo si myslí, že dítě by stejně nepochopilo, kam jdou a kdy se vrátí. I starší kojenec je přitom schopný chápat: odcházejí, přijdou, loučí se se mnou. Jsem pro ně důležitý," vysvětluje psycholožka.

Celé znění článku najdete v červencovém vydání měsíčníku Betynka, které právě vyšlo.