České školství neumí efektivně podpořit děti vyžadující speciální pozornost
Výsledek je alarmující: český vzdělávací systém není schopen efektivně podpořit děti, které vyžadují speciální pozornost.
První ze studií nese název Analýza role ZŠ praktických v procesu vzdělávání a jejím cílem bylo poukázat na "trhliny", které v ČR prohlubují bariéry, které musí žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí překonávat. "Vzhledem k odborné diskuzi, která se týká možnosti zrušení základních škol praktických, se autoři analýzy zaměřili především na pohled základních škol "běžných". Právě na ně by totiž přešly požadavky na saturaci potřeb žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Zajímala nás proto současná praxe běžných základních škol, jejich možnosti integrace či aplikace inkluzivních nástrojů," říká Petra Klingerová z organizace Člověk v tísni. Analýza byla prováděna ve třech krajích (Jihočeském, Středočeském a Plzeňském). Ze závěrů vyplývají následující zjištění:
* Přístup obcí coby zřizovatelů škol se ukázal jako nekoncepční. V některých obcích školské odbory zcela chybí, jinde mají pouze administrativní funkci, aniž by součástí jejich práce byl systematický výkon dohledu a podpory pro jednotlivá školská zařízení. Absence této podpory znemožňuje nastavit integrační mechanizmy tak, aby dokázaly vyučovat žáky s SVP a zároveň si udržely standardní kvalitu výuky. Vázne i spolupráce s krajem, která je často redukována pouze na výplatu mezd zaměstnancům škol. Chybí také provázanost s ostatními lokálními institucemi.
* Současné nastavení vzdělávacího systému stojí a padá na spolupráci s rodinou a dodatečném studiu doma. V praxi to znamená, že nefungující rodina rovná se nepřekonatelné problémy ve škole.
* Výzkum také odhalil potíže s používání individuálního přístupu k žákům. Na ten podle pedagogů není ani čas ani prostor, navíc je často chápán jako pozitivní diskriminace slabších žáků. Dalšími překážkami je vysoký počet žáků ve třídě, absence asistenta pedagoga a školních psychologů, neefektivní systém doučování atd. Současně se ukazuje, že většina pedagogů stále považuje za nejvhodnější nástroj pro výuku žáků se SVP jejich přeřazení na ZŠ praktickou.
* Z výzkumu dále vyplynulo, že vzdělávání pedagogů je v tomto ohledu nedostatečné a začíná již u absolventů pedagogických fakult. Problematické je i další vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří, ač uvádějí, že se účastní vzdělávacích kurzů, stále nejsou dostatečně "proškoleni", o čemž svědčí fakt, že většina dotázaných učitelů dobře nerozuměla tomu, co je to individualní přistup, natož inkluzivní školství. Dalším důvodem může byt otázka kvality nabízených kurzů . Zcela chybí také podpora pedagogů formou supervizí.
* Analýza také odhalila značné nedostatky v samotném nastavení systému . Tísnivá finanční situace v resortu školství a slabé populační ročníky staví jednotlivé školy do pozice soupeřů. Z hlavního vzdělávacího proudu se stává uměle prostředí, očištěné od výkyvů a odchylek. V tomto kontextu je nutné si uvědomit, že segregované školství přináší také segregovanou společnost a že inkluzivní školství je mimo jiné i prostředek kultivace společnosti. Stále diskutovaným tématem je i funkce pedagogicko-psychologických poraden.
Z výše uvedeného vyplývá, že bariéry bránící efektivnímu zavádění inkluzivních nástrojů do českého vzdělávacího systému, lze rozdělit do čtyř skupin:
1) omezená znalost samotné definice inkluze a nástrojů inkluzivního vzdělávání a nedostatečná podpora ze strany zřizovatele a krajských školských odborů
2) n astavení vzdělávacího systému jako takového , který je více než zájmem dítěte motivován normativními požadavky systému, které jdou v mnoha případech dokonce proti zajmu samotných žáků
3) Neochota rodičů "normalních" děti k integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na běžných základních školách. Obvyklými reakcemi na zjištění, že jejich dítě chodí do třídy s autistou, Romem či jinak znevýhodněným dítětem byly v drtivé většině případů stížnosti a kritika.
4) Největší barieru inkluzivního školství však respondenti situuji do oblasti ekonomické.
Informace o projektu nejsou bohužel na webu Člověka v tísni k dispozici.
