České děti jsou doma nejdéle z celé Evropy
Jarní vlna koronavirové pandemie zasáhla Česko méně než ta podzimní, při pohledu na tabulku srovnávající uzavírání škol v zemích Evropské unie to ale není znát. Zatímco země, kde pandemie už na jaře zabila desítky tisíc lidí, školy na podzim otevřely a zůstaly tak až do konce roku, Česko přešlo na distanční výuku v podstatné části jara i podzimu. O rekordně dlouhé distanční výuce v rámci Evropské unie mluví údaje UNESCO i data, která jsme nashromáždili z jednotlivých unijních zemí. Z nich vyplývá i další české specifikum – vyčleňování 1. a 2. třídy z prvního stupně. Většina států otevřela pro prezenční výuku celý první stupeň, s odstupem týdne či dvou pak obvykle i druhý stupeň. Situace, kdy prvňáci a druháci chodí do školy, zatímco třeťáci jsou na distanční výuce, je v rámci EU ojedinělá. Podobně složitý systém postupného návratu do škol mělo na jaře také Slovinsko.
Celá řada států se také na rozdíl od Česka řídí podle epidemické situace v jednotlivých regionech. Například Itálie, kde již koronaviru podlehlo přes 94 tisíc lidí, zvolila na podzim prezenční výuku pro první stupeň a distanční výuku pro 7. a vyšší ročníky – to ale pouze v případě, kdy daný region spadá do tzv. červené zóny. V Německu pak o otevření či uzavření škol rozhodují jednotlivé spolkové státy, další země, jako je Chorvatsko či Finsko, nechávají rozhodnutí na zřizovatelích škol, další země zavírají školy až v případě vyskytnutí se nákazy (Španělsko, Francie). Výsledkem dlouhého uzavření škol bylo na jaře i deset tisíc žáků základních škol, kteří se ocitli zcela mimo vzdělávací systém. V květnu o tom informovala Česká školní inspekce. „U nás je vliv prostředí, ze kterého děti pochází, na to, jak pak v systému fungují, enormní. V tomto směru jsme na špici zemí OECD. To platí i v běžném režimu, natož nyní, kdy se to všechno násobí,“ řekl Seznam Zprávám Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora. Dodal přitom, že u těchto dětí je zjevná vazba na nižší socio-ekonomický status jejich rodin. „Není to ale problém jen dominantně vyloučených lokalit… mohou to být třeba i rodiny zatížené exekucí, rodiny žijící po ubytovnách apod.“
