Častější sebepoškozování i poruchy příjmu potravy. Dětí s psychickými problémy přibývá

Zaplní se v září po začátku školního roku dětské psychiatrické ambulance?

Dříve to skutečně bylo tak, že zájem pacientů a rodičů kopíroval průběh školního roku, takže o prázdninách klesal. To už se ale změnilo. Naše ambulance jsou bohužel plné stále, rostoucí zájem o vyšetření a péči u dětského psychiatra vede k tomu, že máme dlouhé pořadníky. Noví pacienti tak přicházejí i o prázdninách. Rodiny jsou již dokonce ochotny přijet z dovolené, jen aby o termín nepřišly. Jistě si umíte představit, jak z toho děti bývají "nadšené".

S jakými potížemi k vám děti nejčastěji chodí?

O prázdninách to je porucha příjmu potravy. Dospívající dívky se snaží zeštíhlit do plavek a rodiče najednou vidí, jak jsou strašně vyhublé. Přicházejí i dětští pacienti s různými úzkostnými stavy. Máme v ambulancích také adolescenty s psychotickými poruchami, tedy když ztrácejí kontakt s realitou. Během školního roku, jak přibývá zátěže a děti jsou unavené, přicházejí mladí pacienti s úzkostnými poruchami, depresemi, ale objevují se rovněž případy sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky.

Přibývá těchto duševních potíží?

Přibývá rozhodně těch, které souvisejí se životním stylem. Například poruchy příjmu potravy, protože společenský tlak na štíhlost je obrovský. Dětem se navíc přes prakticky neomezenou komunikaci po internetu otvírá dospělý svět mnohem dříve, než tomu bylo před lety. Mnohem mladší děti jsou tak konfrontovány s něčím, k čemu by se měly správně dostat až později. Tak se třeba zmiňované poruchy příjmu potravy posouvají do nižšího věku. Pozorujeme rovněž častější sebepoškozování, které se také objevuje v mladších věkových skupinách. 

Jak má vlastně rodič poznat, že má jeho dítě psychické problémy?

Nemusí to být jednoduché, proto také u mnohých dětí trvá, než se jim dostane odborné pomoci. Duševní nemoci jsou stále poměrně stigmatizované, a tak se někteří rodiče bojí o takových potížích vůbec uvažovat. Říkají: V naší rodině nikdy psychiatr potřeba nebude! Tvrdili by ale něco takového o chirurgovi? Nebo o pediatrovi, zubaři? Na takové názory vždycky odpovídám: V každé rodině duševní onemocnění už je nebo někdy bude. Jsou tak spjata s naším vývojem, že jsou prakticky nevyhnutelná. Například úzkost je normální lidský pocit. Nebo smutek, podrážděnost. Když už je toho ale moc, stává se z toho nemoc, která vám začíná komplikovat život. Pokud je ovšem dítě včas léčeno, můžeme mu výrazně ulevit v hodně důležitém životním období.

Dobrá, ale jak to u dítěte poznat?

Základním vodítkem může být nápadná odlišnost v jeho chování. A také výraznější opoždění v dosahování vývojových milníků. Patří sem změny nálady, jako jsou neobvykle intenzivní a souvislé pocity smutku nebo stažení se "do sebe", podrážděnost či intenzivní změny nálady, které způsobují problémy ve vztazích doma nebo ve škole. Dále pocity ohromujícího strachu bez důvodu, obvykle provázené pocity bušení srdce a zrychleným dýcháním. Obtíže se soustředěním, které vedou ke špatnému výkonu ve škole. Ztráta hmotnosti či chuti k jídlu, časté zvracení nebo užívání projímadel, což může naznačovat poruchu příjmu potravy. Patří sem i různé fyzické příznaky, jako jsou časté bolesti hlavy a břicha, typicky spjaté s určitou situací. V časné adolescenci se může začít objevovat sebepoškozování a sebevražedné myšlenky či neobvyklé nápady, které ukazují na ztrátu kontaktu s realitou. Dále je třeba myslet na užívání drog. Někteří dospívající se tím snaží ulevit si od duševních obtíží. 

Celý rozhovor najdete zde: https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/deti/deti-s-dusevnimi-vadami-pribyva-sebevrazdy-skoro-nejcastejsi-pricinou-umrti_495431.html

> další zprávy z médií