Budu si brát sestřenici
Není to úplně pravda, ale něco na tom přece jen je.
Názory na příbuzenské sňatky se v dějinách lidstva různily. Někdy byly úzké pokrevní vztahy tolerovány, převážně však byly zavrhovány a zakazovány. Přesto lidstvo provází už od počátku, například jen v bájích o olympských bozích najdeme spoustu postav narozených z nejužších příbuzenských vztahů.
I sám Zeus byl dítětem sourozenců a Oidipus si vzal za ženu svou matku a měl s ní dva syny. A tak dál, mohli bychom pokračovat. Že byly příbuzenské vztahy běžné a z majetkových i mocenských důvodů podporované ve šlechtických rodech, je všeobecně známo.
V dnešní době je incest jako takový většinou náboženství a zákonodárství nepřijímán. Islám dokonce pokládá incest za jeden z nejtěžších hříchů a trestá ho smrtí. Ovšem většina zákazů končí u vztahu bratranec sestřenice. I když jde stále o příbuzenský sňatek, bývá tolerován a i u nás je zcela legální. I přes všechny zákazy a regulace se příbuzenským vztahům ani v dnešním světě nevyhneme, leckdy z geografi ckých důvodů, někdy z nábožensko-politických. V dnešní době se jako populace s nejvyšším procentem příbuzenských svateb udává populace Pákistánců žijících ve velké Británii (55 %). Ale i jinde v Africe nebo Asii lze dnes najít populace, kde procento příbuzenských svazků činí 20 – 50 %.
V Evropě je obecně toto číslo daleko nižší, například sňatky mezi bratrancem a sestřenicí činí jen asi 0,2 %. Naše současné zákony zakazují sňatek mezi příbuznými v přímé linii (tedy bratr – sestra a rodiče – děti) a u příbuzných do druhého stupně příbuznosti (strýc – neteř, prarodič – vnuk). Bratranec a sestřenice jsou příbuzní třetího stupně a jejich svazek je tak legální.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek9342.htm
