Život mladých je takový krysí závod, nejsou to flákači, říká sociolog
Podle průzkumu Generation What vidí většina mladých lidí svoji budoucnost optimisticky. V čem spočívá jejich sebevědomí?
V tomhle se mladí Češi liší od svých západních protějšků. Češi vidí svoje životy ve srovnání se životy svých rodičů pozitivně, na rozdíl od lidí na Západě. Je dané i naší socialistickou minulostí. To, že je kam kráčet dál a co zlepšovat, je převažující motiv. Nejistota se u nás projevuje až v posledních letech, kdy se o ní začíná diskutovat, začíná se psát o tom, že část mladých lidí žije na hranici chudoby nebo materiální deprivace. Asi 850 tisíc lidí u nás je postiženo exekucí a poměrnou část z toho tvoří mladí. V posledních letech se taky hodně mluví o tříštění společnosti uvnitř a hledání vnějších nepřátel s tím, jak se politická situace po relativně dlouhé době nějakého klidu rozhýbává a je nejistá, ale i přesto si mladí lidé myslí, že jejich budoucnost je pozitivní, což se může rychle měnit. Stačí další ekonomická krize, konflikt. Tohle sociologie nedokáže předvídat.
Čím dnešní společnost charakterizuje dospělost? Kdy začne mladého člověka vnímat jako dospěláka?
Těch škatulek je několik. Je to osamostatnění se po finanční stránce, sehnání vlastního bydlení, dokončení vzdělávacího procesu, dlouhodobější partnerské soužití a založení rodiny - to je definitivní přechod k dospělosti, který uzavírá tuto následnost jednotlivých kroků.
V minulosti se ale přechod do dospělosti odehrával v relativně krátkém období, teď se zdá, že se čím dál víc prodlužuje. Podle nové studie zveřejněné odborným časopisem The Lancet dokonce adolescence trvá až do 24 let. Čím to je?
V roce 1990 byl průměrný věk matky prvorodičky 23 let, dneska je to 29 - 30 let. A u žen s vysokoškolským vzděláním je to ještě víc. Za relativně krátkou dobu se tak posunul věk, kdy lidé zakládají vlastní domácnosti, odchází od rodičů a mají vlastní děti. Částečně je to kvůli prodlužujícímu se vzdělání. Zatímco v roce 1990 vystudovalo vysokou školu 12 % lidí, dnes je to 30 až 35 %. Také už to není tak, že magistrem nebo inženýrem se stáváte za pět let studia, zejména na magisterském stupni lidé přerušují a prodlužují studium na 6 až 8 let. Lidé, kteří skončili středním vzděláním, se zkouší uplatnit ve svém oboru, některé z nich to přestane bavit a záhy hledají restart kariéry.
Taky už tu nejsou pravidla, která říkají, jak máme žít: že máme dodělat školu, odstěhovat se a založit rodinu. Spousta mladých navíc nevyrostla v úplné rodině, jeden z rodičů není biologický rodič, spousta partnerů se nikdy nesezdá. To, že tento tlak není velký, dává mladým možnost volit, ale zároveň je to odsuzuje k tomu neustále hledat vlastní cestu, což pro někoho může být výhoda, ale pro někoho ne.
Máte pocit, že jsou na dnešní adolescenty kladeny vyšší nároky, i přestože tlak na jednotný, v očích dřívější společnosti správný styl života, je nižší?
Ty nároky dnes nejsou tak jasně zakotvené. Očekávání společnosti není: za pět let dokonči vysokou školu nebo vystuduj střední školu, a pak jdi okamžitě pracovat na plný úvazek a do dvou let si založ rodinu. Ale nároky tu samozřejmě jsou. A tím jak jsou víc mlhavé, víc rozpité, o to silněji na mladé lidi mohou doléhat. Navíc jsou v různých oblastech. Je to práce, kde kariéra znamená dělat smysluplnou práci, která ale zároveň musí být dobře placená. A pro lidi s učňovským vzděláním je náročné splnit byť jedno.
Řekl byste, že se rodiče bojí o budoucnost svých dětí víc než dřív?
Ne. Myslím, že na začátku 20. století se rodiče snažili, aby děti vůbec přežily, aby měly co jíst a byly materiálně zabezpečené, aby měly nějaké vzdělání. Teď je jejich snaha zaměřená především na psychický komfort dětí. Dětí se do společnosti také rodí výrazně méně. Teď jsou tu jiná rizika a problémy, které rodiče řeší a připadají jim jako nové. Je to právě ta starost o to, jak dítěti zajistit, aby ve společenském žebříčku vertikálně stoupalo. Už to, do jaké školky dítě dám, může do jisté míry předurčovat jeho budoucnost.
Mají na dospívání nějaký vliv sociální média?
Myslím, že mění jeho podobu. Mění způsob komunikace, to jak mladí přijímají informace. Je strašně zajímavé, že mladá generace mnohem snáz přijímá informační obsah videy než lidé kolem 35 let. Vnímám to jako velmi silnou změnu. Schopnost vnímat text a vizuální obsah je mezi generacemi úplně jiná. Sociální média mění taky formu sebeprezentace.
Celý rozsáhlý rozhovor najdete na: https://zpravy.idnes.cz/martin-buchtik-sociolog-rozhovor-adolescence-fox-/domaci.aspx?c=A180406_114132_domaci_amu
