Zavřou se do zkušebny a namlouvají knihy pro nevidomé. Na projektu ,,Slyším, tedy čtu“ se dobrovolně podílí desítky lidí

O nahrávání knih, práci s dětmi, financování neziskového projektu a plánech do budoucna jsme si povídali se zakladatelkou projektu,,Slyším tedy čtu" Romanou Annou Novotnou a zakladatelkou jeho dětského týmu Marií Annou Černou.

Romano, jste zakladatelkou dobročinného projektu "Slyším, tedy čtu". Popište, o jaký projekt se jedná…

Romana: V rámci projektu nahráváme knížky pro zdravotně postižené, především pro zrakově postižené, ale i pro lidi, kteří mají fyzické postižení (nemohou hýbat rukama atd.). Stejně tak jsou námi nahrávané knížky určeny lidem, kteří postupně o zrak přicházejí vlivem vyššího věku a dalších faktorů.

To je náš první cíl. Druhým cílem je osvětová činnost, máme stánek s různými hmatovými aktivitami. Stánky máme na nejrůznějších akcích. V Lounech například na charitativní akci,,Dobrodění", které pořádá spřátelený spolek Dobroděj. V našem stánku si mohou zájemci vyzkoušet různé skládačky, ale také jak se čte a vyučuje Braillovo písmo. Dobroděj pro nás rovněž pořádá dobrodějnou cyklotour, na níž účastníci ujedou stovky kilometrů. Náš stánek se členy spolku jede v doprovodném vozidle a po cestě na několika zastávkách předvádí aktivity a besedují na školách a v domovech pro seniory. A v poslední době nám vzkvétá dětský tým, jehož zakladatelkou a hlavou je právě Anička. V dětském týmu se snažíme nejen o to, abychom získali další čtenáře, ale také o to, aby děti četly s nadšením. Chtěla bych ukázat dalším dětem, že není těžké začít něco dělat z vlastní iniciativy. Nemusí to být nic velkého.

To mě na Vašem projektu obzvlášť zaujalo. Myslela jsem si, že dnešní děti mají úplně jiné zájmy než dobročinnost…

Romana: Maličké děti se k nám častokrát přidávají právě z důvodu, že je zajímá, jaké to je sedět u mikrofonu a mít na uších obří sluchátka. U větších dětí opravdu vidím touhu pomoci a nadšení pro činnost. Nejen že si vyzkouší, jaké to je být,,hercem", ale mají poslání. Samozřejmě je to sobecká záležitost. To víme všichni. Když dělám pro někoho něco dobrého a on z toho má následně radost, tak z toho mám také radost a dělám to vlastně pro sebe (smích).

Jak dlouho již projekt funguje? Kdy vznikl?

Romana: Projekt funguje od léta 2013.

Co vás k tomuto nápadu přivedlo?

Romana: Byla jsem tehdy v Irsku, kde jsem se dostala do jednoho malého antikvariátu. Jde o místo, které zmiňuje James Joyce ve svém Odysseovi. Dříve to bývala lékárna. Dodnes se tam pořád prodává citronové mýdlo, které je zmíněné v knize. Každý den tam probíhá čtení z jiného Joyceova díla. Mně se společné čtení a střídání se v něm strašně zalíbilo, takže mě napadlo přivézt něco podobného do Loun. Chtěla jsem, aby byla činnost zároveň něčemu užitečná. Aby se nejednalo jen o veřejné čtení. Volala jsem hned z Irska nevidomé kamarádce, která byla zrovna na soustředění slepeckých psů v autobuse plném nevidomých. Zeptala se všech, jestli by se jim nápad líbil, a oni jásali. Měla jsem hned posvěcené, že odbyt bude. Dala jsem se do toho hned, jak jsem se po létě vrátila, a v roce 2016 se k nám přidaly děti.

Kdo vymyslel název pro projekt a jak vás napadl? Co představuje?

Romana: Název pro projekt vymyslela Milena Syrovátková, která dlouhá léta vede dramatický kroužek v Základní umělecké škole Louny a je jednou z účastnic projektu. Potřebovali jsme název, protože jsme projekt zakládali oficiálně se vším všudy. Název samozřejmě vychází ze známého Descartova ,,Myslím, tedy jsem“. Jde o to, že číst opravdu mohu díky uším.

Kde knihy nahráváte?

Anička: Nahráváme na vlakovém nádraží. Když jede zrovna vlak, tak uděláme pauzu a počkáme, až přejede.

Romana: Jde o zkušebnu jedné kapely, kdy nám technicky pomáhá zvukař a tak dále. Jde o punkovou kapelu, takže když do studia děti občas přivedou rodiče, tak udiveně koukají (smích).

Celý rozhovor najdete zde: http://www.ohremedia.cz/clanek/9989-zavrou-se-do-zkusebny-a-namlouvaji-knihy-pro-nevidome-na-projektu-slysim-tedy-ctu-se-dobrovolne-podili-desitky-lidi