Žádné dítě není samo o sobě zlobivé. Má jen naučenou strategii přežití, míní ředitel organizace Neohrožené děti

Morávek mnohdy pracuje s dětmi, které bývaly týrané, a to často ze strany mužů. „Hodně se tak ze začátku drží stranou, protože neví, jestli tenhle pán nebude další hrozba.“ Na začátku tak k němu přistupují s rezervou. „Ale časem zjistí, že nejsem hrozba a že to ‚potetovaný zvíře‛ je na jejich straně. Takže to pak pro ně ve finále vytváří jakýsi pocit bezpečí, že ví, že za mě se schovat můžou,“ naráží na svůj vzhled. Přesvědčit dítě, že stojíte na jeho straně, není samozřejmá věc ani pro rodiče. „Je to tím, že děti si na nás utváří názor samy. Je jedno jestli jim řeknete, že jste hodný a neublížíte mu. Jde o to, co to dítě se mnou zažije.“ Morávek zdůrazňuje, že ne všechny děti, co se ocitnou v ústavní péči, nemají rodinu, která by za nimi stála rodina. „Bývají tam děti, které jsou v rodinách milovány, vnímají její lásku, zastání, ale ta rodina to nezvládá. Bývá tam třeba alkoholismus nebo sociální problémy, ale ty děti vnímají svou biologickou rodinu jako pevný štít.“

Celý článek najdete zde: https://plus.rozhlas.cz/zadne-dite-neni-samo-o-sobe-zlobive-ma-jen-naucenou-strategii-preziti-mini-8945793