Z prarodičů rodiči. Záchrana i problém

Důvody bývají různé. Rodiče zemřou nebo si prostě život zkomplikovali tak, že se nejsou schopni o dítě postarat. Například berou drogy nebo mají jinou závislost a dítě jim bylo odebráno. Nebo ho prostě nechtěli, nestarali se o něj, dali ho do dětského domova. V takových případech sociální pracovníci nejdříve zjišťují, zda v rodině není někdo schopný a ochotný se o dítě postarat. Vzít si ho domů, normálně ho vychovávat. A velmi často v tuto kritickou chvíli nastupují prarodiče. 

„Dítě se pochopitelně cítí lépe ve vlastní rodině, která ho přijímá, než v neznámém prostředí. Často k takových případům dochází, když se dítě narodí nezletilé matce, ale i v případech, kdy se rodiče nechtějí nebo nedokážou o dítě starat. Mnohdy pak prarodiče nastupují takzvaně automaticky,“ uvedla Pavlína Křepská, která pěstounským rodinám radí a pomáhá. 

Vzít si ve vyšším věku do pěstounské péče vnouče nebo dokonce více vnoučat je velmi zásadní rozhodnutí, které navždy změní zbytek života.  Na jedné straně je to obdivuhodná, ale také přirozená reakce. To dítě je naše krev, za nic přece nemůže, přece nedopustíme, aby bylo v dětském domově nebo se dostalo do cizí rodiny. Kdo jiný by se měl postarat než babička a děda?  Na straně druhé po čase zákonitě přijde šok, stresující situace, pocit, že nestíháme, nezvládáme. 

Prarodiče, kteří se odhodlají vzít si vnouče do péče, na rozdíl od nepříbuzných pěstounů neprocházejí složitými pschologickými testy a kurzy. Bere se to tak, že příbuzný se prostě o vnuka postará lépe. Může a nemusí to tak být. Někdy se ukáže, že prarodiče nemají síly, že prostě vhodnými kandidáty na pěstounství nejsou. 

Celý článek najdete na: https://www.i60.cz/clanek/detail/19740/z-prarodicu-rodici-zachrana-i-problem

> další zprávy z médií