Vládní koncepce je strašně nebezpečná - Rozhovor týdne s Jiřím Pilařem
LN: O čem případ Marty Teplé vypovídá? Je to znamení konečného vítězství těch, kdo chtějí zrušit zvláštní školy?
Každopádně je to vůči ní na konci kariéry velký nevděk. Znám kolegyni Teplou léta, ona přišla na ministerstvo po revoluci a pro speciální školství a konkrétně pro vzdělání mentálů udělala strašně moc. Zvláštní školy, které do té doby byly popelkou a bojovaly o existenci, po revoluci začaly vzkvétat, dostávat nové pomůcky... A na tom ona má lví podíl.
LN: Ministra Dobeše pobouřila její slova o nemravnosti vlády. Úředník prý má být loajální.
Je pravda, že to tvrzení bylo asi příliš vyhrocené. Každopádně na ministerstvu zazněla už horší rčení, za která nikdo potrestán nebyl. Mám na mysli třeba pana Bátoru.
LN: Vy už na ministerstvu nejste, tak si můžete víc dovolit. Souhlasíte, že se ve vládní koncepci projevuje fanatismus?
Spíš nekritická snaha vyřešit problém co nejrychleji. Protože většina tvůrců toho materiálu nemá patřičný odborný background, tak přeskakují několik etap. V nadsázce řečeno je to podobné, jako když v Rusku zkusili přeskočit z carského režimu do komunismu. Výsledkem byl samozřejmě marasmus a chaos. Já si taky rád představuji ideální stav, kdy všechny školy vyučují všechny děti, nikdo nikoho nediskriminuje, všechny děti se mají rády. To je ideál, k němuž se můžeme trošku blížit, který ale nikdy nenastane.
LN: Proč zvláštní neboli praktické školy tolik hájíte?
Vždycky přece musí existovat školy pro děti, které nejsou schopné uspět v běžném vzdělávání. Ať se to někomu líbí nebo ne, děti s lehkým mentálním postižením budou vždycky. Integrace je dobrá pro děti, které jí jsou schopny. Dětem, které jí schopny nejsou, lpěním na představě, že všechny zintegruji, spíš škodím. Prostředí totiž neporučíte a dětský kolektiv je jedním z nejkrutějších prostředí. Pakliže tyhle děti vženete na základní školu, kde budou za permanentního otloukánka, dostávat čtyřky pětky, spolužáci se jim budou vysmívat, že jsou hloupí, může to dopadnout dvojím způsobem: buď se z dítěte stane schizoid, neurotik, možná dokonce psychicky nemocný člověk, nebo najde východisko v agresivitě, začne mlátit všechny kolem sebe. A já bych se mu, když se mu permanentně dává najevo, že je na chvostu, ani nedivil. I tyhle děti na sebe potřebují upozornit.
LN: Takže vládní strategie bude výrobní linka na malé agresory?
To nebezpečí je. Každopádně bude vyrábět hodně neúspěšných dětí, a hodně z nich budou agresoři.
LN: Strategie chce děti ze zvláštních škol rozpouštět mezi jejich vrstevníky v základních školách a dát jim k ruce asistenty.
A kde seženou peníze a kvalifikované asistenty? Pokud asistenti nebudou mít odborný základ, může být spousta z nich naprosto nepoužitelná. A vzdělat je za dva roky, jak si to představují ve vládní strategii, to nepůjde, to by znamenalo, že se místo odborníků budou vyrábět rychlokvašky. Z 90. let si ještě pamatuju civilkáře. Kolikrát to byli hodní kluci, jen byla velká většina z nich naprosto nepoužitelná.
LN: Jak myslíte, že budou žáci ze zvláštních škol s asistenty ve třídách fungovat?
Povede to nejspíš k tomu, že se nikdo svou látku nenaučí pořádně. Učitel takovou situaci nebude schopen zvládat. Kdyby to byl jeden dva žáci ve třídě, tak snad. Ale koncepce, která si klade za cíl totální inkluzi, musí předpokládat, že v jedné třídě se může sejít jeden sluchově postižený, dva mentálně postižení, jeden vozíčkář, děti s různými poruchami chování. Vozíčkář potřebuje na záchod, musí ho někdo odvézt, máte děti, které se počurávají, ti všichni potřebují specifickou péči. Ten učitel musí skončit na psychiatrii.
LN: Vám oponenti vytýkají, že jste během své vlády na ministerstvu fungoval jako žába na prameni a rozvoj asistentů blokoval.
Co to je za blbost? Já jsem například právě společně s doktorkou Teplou po hádkách s ekonomy na ministerstvu prosadil peníze pro asistenty na soukromých speciálních školách. Jsem docela splachovací, ale takové řeči mně fakt vadí.
LN: Jak se dnes vůbec děti dostávají do zvláštních škol?
Na základě odborného posouzení buď z pedagogicko-psychologické poradny nebo ze speciálního pedagogického centra, ale – a to je to hlavní – pouze za souhlasu rodičů. Ono se vždycky říká, že rodiče nevěděli, do jaké školy vlastně jejich dítě jde, ale to je nesmysl. Podle nové vyhlášky z letoška rodiče podepisují informovaný souhlas, čili ještě víc se jim vysvětluje, co jejich potomka v praktické škole čeká, což považuji za pokrok. Ale je to vlastně jen legislativní ukotvení starší praxe. Když rodiče nesouhlasí, musí dítě přijmout základní škola v jeho spádové oblasti.
LN: Nebylo to ale často tak, že psycholog rodičům zvláštní školu doporučoval?
Jistěže občas některý psycholog říkal: Pepíčkovi bude ve zvláštní škole lépe, bude tam v menším kolektivu, podívejte se, jak je neurotický, ve zvláštní se vyzdraví a tak dál. Ale i když v takových případech rodič byl trošinku manipulován k tomuto rozhodnutí, nedělo se to s cílem dítěti uškodit.
LN: Vy jste autor termínu základní škola praktická, jímž se nahrazuje termín zvláštní škola. K čemu takový newspeak?
Je to blbě, no, asi trochu i moje chyba. Vysvětlím: v dobách, kdy jsem působil na ministerstvu a byli jsme pod ohromným tlakem ochránců práv čehokoliv a kohokoliv, lidí, kteří zvláštní školy chtěli zrušit, tak jsme si trošku naivně mysleli, že když zvláštní školu přejmenujeme na základní školu praktickou, jaksi pomine stigma a s tím poleví tlak. Ale nepolevil. A chyba byla i v tom, že se vyhláškou v roce 2005 vymezilo, že základní škola praktická bude jenom pro děti s lehkou mentální retardací. Tím vznikla šedá zóna, území nikoho, v němž se ztrácejí hraniční děti.
LN: Co tím myslíte?
Lehká mentální retardace – tedy pomalé myšlení, neschopnost bez vnější pomoci porozumět napoprvé textu a podobně – je do úrovně 70 bodů IQ. A hraniční děti za určitých podmínek mohou někdy být nad 70, a když se jim nedaří nebo když jsou unaveny, pod 70. Čili někdy jsou lehce pod normálem a někdy hlouběji pod normálem. My jsme chtěli udělat hranici, aby už ve zvláštních školách nekončily děti, které vlastně jen zlobily a byly na obtíž. Bohužel jsme tím pádem do praktických škol zamezili vstup dětem hraničním, které by ji potřebovaly. To si vytýkám, že jsme tehdy podlehli tlaku.
LN: Na zvláštní školy se mají dostávat jen děti s lehkou mentální retardací, podle průzkumu České školní inspekce ale polovina žáků zvláštních škol tuto diagnózu nemá.
To by asi chtělo zeptat se autorů průzkumu, na kolika školách ho dělali. Co já z kuloárů vím, byl ten vzorek za ty peníze sakra malý. Já bych na jejich místě neprošel deset, ale aspoň padesát škol, a hlavně z různých lokalit. Určitě bych se nesoustředil převážně na Ostravsko, zkoumal bych různé školy po republice. A taky by mě zajímalo, jakým způsobem průzkumníci zjišťovali, které děti jsou mentálně postižené a které ne. Nedokážu si představit ředitele, který nějakému tazateli ukazuje osobní dokumentaci dětí. To by bylo porušování zákona o osobních údajích. Mám prostě o tom průzkumu své pochyby.
LN: Jiný průzkum ministerstva školství tvrdí, že 27 procent žáků zvláštních škol jsou Romové, v blízkosti ghett ale až 50 procent. Plyne z toho, že se do zvláštních škol spadne spíš kvůli sociální zanedbanosti než mentální diagnóze?
Takhle: když jsou ty děti testované v poradně, byl by to asi špatný odborník na diagnostiku, kdyby nezohledňoval i prostředí, v němž dítě vyrůstá. Pokud se dítěti doma nevěnují, neučí ho pořádně řeč, nehrají si s ním, je dítě ve stavu, jakému se kdysi říkalo pseudodemence: sociální prostředí ho dovedlo do situace, v níž není schopen vzdělávat se v běžné škole. Navíc, ať se to někomu líbí nebo ne, genetický prvek, dispozice ke genetickému otisku, u dítěte samozřejmě taky může být.
LN: Co znamená dispozice ke genetickému otisku?
Že pokud dítěti nebude věnována větší péče v osobnostním rozvoji, zůstane na úrovni svých rodičů a prarodičů.
LN: Je inteligence dědičná?
Jako taková až tolik ne, ale dispozice tam určitě zastoupené jsou.
LN: Známý německý autor Thilo Sarrazin píše, že podle dnešní vědy je inteligence dědičná z 50 až 80 procent. Kolik tipujete vy?
Těch 80 procent mně přijde moc, ale diskutoval jsem o věci s dvěma genetiky. Jeden říkal, že dědičná je polovina. Druhý mi říkal, že minimálně z třetiny se dědí intelekt a z další třetiny chování, tedy i sklony k asocialitě. Což by znamenalo, že na výchovu dítěte zůstává tak třicet procent. V tom vládním materiálu nedoceňují prvek genetický, ale ani zdravotní, ani otázky výživy. Když matka odstaví malé dítě od kojení a nedá mu umělou výživu odpovídající jeho věku, sunar, polívku, ale už v roce ho krmí buřty nebo gulášovou polívkou, tím, co rodiče jedí sami, dítě se zkrátka nemůže dobře vyvíjet. Mozek potřebuje výživu, aby se vyvíjel. Pokud je dítě podvyživené nebo se narodilo feťákům a alkoholikům, musí se to někde otisknout.
A když řeč a myšlení nejsou v šesti letech na potřebné úrovni, můžete už s ním zpravidla jen lehce šolíchat.
LN: Jak může stát nutit rodiče k řádné rané péči?
To je strašně důležitá věc, chození do rodin. Dneska ovšem na jednu sociální pracovnici připadá v průměru 350 problémových rodin. Jak to má ta ženská zvládnout? To je ta tragédie reformy z roku 2001, kdy se sociální pracovníci a kurátoři převedli z okresních úřadů na obce s rozšířenou pravomocí a ty při šetření šetří nejdřív na sociálních pracovnicích. Za první tři roky od reformy jich tak ubylo dvacet procent.
LN: Rozumíte záměru, aby sociální pracovnice směly dětem ze sociálně slabých rodin nařizovat chodit do školky?
V pěti letech už je pozdě, muselo by se začít o hodně dřív. Tady vidím ohromný prostor pro nevládní organizace. Některé to i dělají. Každopádně je to lepší, než dělat výzkumy s pochybnou metodikou.
LN: Mají se ve školkách upřednostňovat děti ze sociálně slabých rodin, za čímž kritici tuší zvýhodňování romských dětí?
Až se do školek nalije víc peněz a rozšíří jejich nabídka, pak jsem pro. Víme, že pokud s tím problémem chceme hnout, je třeba, aby se i romské děti do školek dostávaly. Ale proboha ne na úkor ostatních! Podívejte, na Praze 9 například máme 400 neumístěných dětí a jedním z kritérií pro získání místa je, že rodiče pracují. Tohle kritérium chce vládní strategie zakázat. A rodiče, kteří pracují a neseženou hlídání, budou muset zůstat doma jenom kvůli tomu, že dítě rodičů, kteří sedí doma a nedělají vůbec nic, půjde do školky místo jejich dítěte? To je recept na růst rasistických nálad. Podívejte se na Šluknovsko, vždyť je to normální, když jsou tam lidi naštvaní. Trestnou činnost tam z velké části páchají ti ochraňovaní. A v tom mi ta koncepce připadá strašně nebezpečná.
LN: Je vládní strategie motivována snahou pomoci chudým dětem, nebo romským dětem?
V té schválené verzi se píše obecně o sociálně vyloučených. Ale protože si pamatuji návrh koncepce starý asi rok, který psali titíž lidé, a v tom se výslovně mluvilo o Romech, řekl bych, že jen nahradili jedno slovo druhým.
LN: Nekope vaše asociace místo zájmů žáků spíš za zájmy speciálních pedagogů a za jejich místa?
Ne. Vždyť i kdyby zrušili zvláštní školy, ti lidé se v klidu upíchnou na běžných školách. Mají často lepší kvalifikaci než tamní učitelé. Mně ale vadí, když se ze speciálního pedagoga dělá div ne Herodes, který dětem škodí tím, že je. Není divu, že pak žije v pocitu ohrožení.
LN: Proč máme v České republice zvláštní školy, instituci, která ve většině západních zemí není?
A proč mají v některých zemích dávaných nám za vzor deset procent negramotných, tak jako v Anglii? U nás je i díky zvláštním školám téměř nulová negramotnost. Nebo se nám vytýká, že máme příliš mnoho dětí v pasťácích. Na to já odpovídám: a proč nemáme dětské gangy, jaké mají řekněme na předměstích Paříže?
S PŘEDSEDOU ASP HOVOŘIL Daniel Kaiser
Více na: www.lidovky.cz
