Vítěze naší soutěže už známe! Není mezi nimi i vaše dítě?

Redakce portálu Šance Dětem si je vědoma toho, že však všechny děti, které se do soutěže zapojily, malovaly i psaly, pracovaly tak, jak nejlépe uměly. A za to jim, rodičům i případně pedagogům či výchovným pracovníkům MOC DĚKUJEME.

Jak jsme slíbili, představujeme nyní jména a některé vítězné obrázky. K vidění jsou také na naší facebookové stránce.

V kategorii výtvarné 5 až 7 let od nás odměnu získává:  

1. Školní družina při Základní škole Javornického ve Vysokém Mýtě
2. Klára Dylová (5 let) MŠ Hájov
3. Anna Halbichová ZŠ Dolní Břežany (7 let)

Nenašli jste jméno svých dětí mezi vítězi? Neklesejte na mysli, zatím jsme zveřejnili jsme nahoře zatím jen vítěze té nejmladší kategorie (výtvarné). Třeba budou mezi vítězi kategorie dětí ve věku 8 -10 let. Těmi jsou:

1. Tereza Šilhavá (8 let), Rokycany
2. Agáta Škopová (10 let), Rokycany
3. Lukáš Sabó (10 let), AD Kladno

Poslední kategorie dětí ve věku 11 až 15 let byla hodně náročná, protože všechny obrázky, které dorazily, byly skvělé a originální. Odměnit však můžeme pouze tři. Těmi se nakonec po těžkém rozhodování stávají:

1. Eva Hlůžková (11 let), Rokycany
2. Natálie Mentlíková (11 let), Rychvald
3. Veronika Šilhavá (11 let), Rokycany

Literární soutěž

A ano, ještě zbývají vítězové z literární soutěže. Tam bylo rozhodování jednodušší, poněvadž o tuto kategorii jsme zaznamenali podstatně nižší zájem. Přesto si zaslouží být všichni ti odvážlivci představení.

1. Matěj Stejskal, 10 let, Kladno
2. Jaroslava Jefimová, 11 let, Praha 5
3. Tomáš Janáček, Pardubice

V kategorii starších (13 až 15 let) se přihlásila pouze jediná soutěžící. Její vítězství je tedy zasloužené!
Veronika Vyskočilová, 13 let

Všem moc děkujeme a gratulujeme! Zvláštní poděkování patří i společnosti Asiana a oddělení Study.cz za darované ceny do soutěže.

Soutěžní práce Jaroslavy Jefimové, 11 let

MALÁ VELKÁ ŠANCE

Šance byla nejdříve malá. Nebyla o moc těžší než koťatko a tak malá, že se mohla vejít do kapsy od maminčiný bundy. Ale i přes to existovala: hybala se, usmívala se nebo se mráčila a sníla o tom jak šťastný má být jeji nastavající život. Pak přišla na svět. Byla už větší, ale pořád se všem zdála malá.

Někdy rostla rychleji, někdy pomaleji, ale rostla pořád.

Šance měla mámu a tátu. Žili spolu v malém bytě uprostřed velkého města, s rušnou ulici pod okny. První, co si pamatovala Šance, byl pouliční ruch, houkání sanitek a cinkaní tramvají. Její táta se vždy pozdě vracel domů, protože buď si marně hledal práci, anebo si něco našel a pracoval od rána do večera. O Šanci se proto starala maminka. Ve skutečnosti se holčička jmenovala Anča, Šance jí říkali rodiče: "Tahle malá je naší obrovskou šancí!" a Šance se zvedala na špičky a táhla ruce ke stropu, aby bylo vidět, jak je velká.

A až Šance trochu vyrostla, postupně se dozvěděla, proč ji rodiče dali tak neobvyklé jméno... Kdysi dávno, kdy Šance ještě neexistovala, měla sestru. Ta však musela odjet do dětského domova, jelikož rodiče byli ještě moc mladí, špatně se o ní starali a nechovali se k ní dobře. Šance jim dává šanci dokázat nejen všem ostatním, ale i sobě, že můžou být hodnými rodiči, vrátí jim naději a zároveň i její sestru.

Šance se o tom dozvěděla od cizích lidí, co občas chodili k nim na návštěvy. Chvíli si nejdříve vždycky povídali s rodiči a pak se pouštěli do práce: koukali se do skříní, pod postele, do lednice, pod křeslo a vše si zapisovali do notýsků. Vždy před tím, než přišli, byla maminka strašně nervozní. Zuřivě uklízela, vařila oběd jako kdyby měla Šance narozeniny, zvlášť pečlivě umyla a učesala dceru. Šance věděla, že musí přijít někdo moc důležitý, protože návštěvy moc často neměli. Potichu seděla na koberečku a hrala si.
Šance se moc těšíla na sestru.

Od Veroniky Vyskočilové nám přišel v její kategorii jediný soutěžní příspěvek. Nicméně posuďte sami, jak moc se jí podařilo slovo ŠANCE vystihnout.

Šance

Když se nad tím tak zamyslím, šanci by měl dostat každý. Ať už v životě udělal chybu, nebo ji teprve udělá. Jsou to chyby ze smutku, chyby z lásky, nebo dokonce i chyby ze štěstí.

Když vám někdo zemře,nebo těžce onemocní, nepřemýšlíte nad ničím jiným než co udělat, aby vám nebo jim bylo lépe, a to je největší chyba.
Když si chcete sáhnout na život, spáchat sebevraždu, uvědomte si, že život který si právě v této chvíli berete, závisí i na životech ostatních, kteří vás milují nebo jim na vás záleží.

Když nezvládáte určité věci v těchto těžkých životních situacích, myslete na vaše blízké, na vaši rodinu a kamarády, svěřte se jim a požádejte je o podporu. Když si ale sáhnete na život, měli byste dostat šanci to napravit a dostat se z toho dna, na které vás vaše problémy zatáhly. Usmívejte se a rozdávejte radost a pozitivní energii. Když vám někdo ublíží, jak fyzicky, tak psychicky, odpusťte mu to a dejte mu šanci to napravit, nikdy nevíte, kdy už pozdě. Žijte dneškem ne zítřem a včerejškem, dnešek může být váš poslední den. Napravte věci, které jste způsobili, chovejte se ke svým blízkým hezky a s úctou, respektujte lidi, kteří něco dokázali, nebo vám ve vašich těžkých životních situacích pomohli. Pomáhejte i vy, lidé vám za to budou vděční. Dávejte naděje a šance jak slušným, tak i zlým lidem. Snažte se pomoci zlým lidem, dejte jim šanci na změnu.

Šance je vlastně způsob, jak vyjádřit úctu, i oporu druhým. Rozdávejte šance na krásný a radostný život ať lidem zlým i dobrým, každý se může změnit, stačí jenom uvěřit. Nemůžu vyjádřit slovy, co pro mě znamená pojem šance, je to věc, kterou si musí každý nechat projít hlavou, protože to, co každý uvnitř cítíme, štěstí, smutek,  radost,zamilovanost, nám z nás nikdo nevezme.Ty emoce, které každý z nás skrývá uvnitř, jsou ty nejdůležitější věci, které člověk má.

Slzy, které vám někdo způsobil, se mu jednou vrátí, milujte své blízké a i když někdy někoho budete milovat a on vás ne, pamatujte, že je lepší někoho nešťastně milovat, než lásku nikdy nepoznat. Brečte, smějte se, vyjadřujte svoje pocity, rozdávejte šance, naděje a radost a užívejte si každého dne, co můžete být se svoji rodinou a kamarády.

Alena Hechtová