Vesnickým klubům chybí děti. Za sportem jdou do měst nebo se mu věnují ve škole
Na Bruntálsku bylo ještě před několika lety více než 40 fotbalových mužstev. Dnes jich zůstala jen asi polovina. Jednou z obcí, kde už se fotbal nehraje, je i Moravskoslezský Kočov. "Zůstal nám tu pouze stolní tenis, který zde hrají tři žáci," říká předseda místní tělovýchovné jednoty Milan Chalupčík. Práce s mládeží je přitom jednou z podmínek, aby sportovní oddíl mohl získat dotaci od ministerstva školství. Peníze dostanou jen ty kluby, které mají alespoň 12 členů mladších 23 let. Podle lednového průzkumu České unie sportu nesplňuje tuto podmínku 2 400 klubů ze 7 300, které unie sdružuje. Přibližně 1200 oddílů pak mládež nemá vůbec.
Tělovýchovná jednota z Moravskoslezského Kočova přitom vlastní kromě dvou fotbalových hřišť také kulturní dům. A předseda Chalupčík se naučil fungovat i bez dotací. S financováním provozu, který ročně stojí okolo 90 tisíc korun, kromě obce pomáhají třeba sponzoři. "Jednou jsme pořádali turnaj ve stolním tenisu a od České unie sportu jsme mohli dostat pět tisíc korun. Byla tam však podmínka vést podvojné účetnictví, což by nás stálo asi sedm tisíc. Tak jsme to zavrhli a raději povedeme jednoduché účetnictví, které zvládnu sám a zdarma," vzpomíná Chalupčík.
V obci Hošťálkovy nedaleko Krnova se fotbal ještě podařilo zachránit. Hrají ho však pouze muži, dětský oddíl musel klub zrušit. "O mládež jsme přišli asi před dvěma lety," vysvětluje předseda oddílu Čestmír Ručka. Také mužský tým však postupně stárne, pouze dvěma hráčům je nyní méně než 25 let. Náklady na provoz klubu platí z peněz od obce, příspěvků nebo tím, co vydělá z prodeje občerstvení během zápasů. "Dětí je ve vsi málo, u fotbalu přitom potřebujete alespoň 12 dětí v jedné kategorii. Jsem sice rád, že děti alespoň nějak sportují, ale tím, jak aktivity dělí mezi více sportů, na to venkovský fotbal doplácí," tvrdí Ručka. "Už to není jako dřív, kdy se všechny děti na vsi věnovaly fotbalu," dodává.
Stále více dětí naopak sportuje v zájmových kroužcích. Ty jsou populární třeba kvůli tomu, že často probíhají přímo ve škole, kde dítě studuje. Rodiče tak svého potomka nemusí vozit na tréninky, dítě si navíc během školního roku může vyzkoušet více sportů. "Zvýšili jsme počet kroužků nazvaných Sportmaniak, kde si děti během jednoho školního roku vyzkouší šest různých sportů. Zjistí tak, který by je bavil nejvíce a v tom se pak rozvíjejí," uvádí Marek Vraný, ředitel neziskové společnosti Kroužky. Pražská společnost spolupracuje zhruba s 420 mateřskými a základními školami po celé republice a loni utržila okolo 45 milionů korun. V letošním školním roce se do jejich kroužků přihlásilo 14 tisíc dětí. Do základních škol v Česku letos chodí 926 tisíc žáků. Zhruba 700 kroužků nabízí brněnská společnost Lužánky. Třetina z nich je zaměřena na sport. "Každý rok nabídku rozšiřujeme. O kroužky je obecně velký zájem, bývají téměř vždy obsazené," říká zástupkyně ředitele Petra Rychecká. Mezi dětmi je nejoblíbenější stolní tenis, florbal a badminton.
Sportovní lékař Jiří Dostal vnímá trend sportovních kroužků pozitivně. "Jsou skvělé v tom, že přitáhnou i děti, které by sport normálně nikdy nedělaly. Musíme ale počítat s tím, že nám budou ubývat závodníci, kteří budou mít na to, aby byli špičkoví v určitých typech disciplín," míní. Dostal zároveň varuje před sporty, které pohybový aparát zatěžují jednostranně. "Rizika jsou větší než v minulosti. Kvalita pohybového aparátu dětí či jejich koordinačních schopnosti jsou mnohem horší než třeba před 20 lety," tvrdí s tím, že dětem v současnosti chybí především přirozený pohyb, trénink pak pro ně představuje výraznou zátěž.
Související články na portálu Šance Dětem
