V malotřídkách vše musí šlapat

„Ježíšmarjá, ty učíš v malotřídce? To ještě existuje!?“ divily se s hrůzou Lence Pěchoučkové její bývalé spolužačky z pedagogické fakulty, které pracují ve městech. Když se navíc dozvěděly, že kantorka, která má ve třídě dohromady druháky, čtvrťáky a páťáky, tráví denně nad přípravou až tři hodiny, měly hned jasno: „Chudáku.“ Jenže osmadvacetiletá učitelka ze Základní školy v Řenči na Plzeňsku Lenka Pěchoučková by neměnila. „Je pravda, že je to dřina a frmol, protože v hodině to musí šlapat a všechno do sebe zapadat, takže si nevydechnete. Ale stojí to za to,“ usmívá se sympatická dlouhovláska.

Se začátkem hodiny jde však úsměv stranou, na cukrblíky není čas ani nálada. Společenství dětí různého věku a různých znalostí musí fungovat jako dobře namazaný stroj, aby se výuka nezvrtla v anarchii, jak to dobře známe z filmové Obecné školy. Ne že by Lenka Pěchoučková používala stejné metody jako Igor Hnízdo v podání Jana Třísky, který ve třídě plné raubířů konečně zavedl pořádek, ale její proměna z rozesmátého děvčete ve strohou kantorku je citelná.

Přiznám se, že jsem byla zvědavá, jak to dneska v malotřídce vypadá, když i učitelé dětí z jednoho ročníku mnohdy naříkají, jak jsou žáci těžko zvladatelní, drzí, hyperaktivní a oni s nimi nic nezmůžou, protože na kdejakou poruchu chování mají papír od psychologa. O to víc mě překvapilo, jaké je ve venkovské třídě ticho. Bez věčného napomínání nebo zvyšování hlasu. Jak to ta mladá paní učitelka dělá? Tedy kromě toho, že děti nenechá, aby se byť jen chvilku nudily…

Celé znění článku najdete na: https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-v-malotridkach-vse-musi-slapat-246874.