V ČR chybí systém péče o dětské oběti domácího násilí i patřičná legislativa

Domácí násilí představuje dlouhodobé, opakované a stupňující se útoky jednoho člena domácnosti vůči druhému. Může být fyzické, psychické, sexuální či ekonomické. Obětí jsou většinou ženy. Jeho terčem se stávají často i děti. Jejich týráním je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) i přítomnost u rodinných útoků.

„Za 20 let se situace v ČR, co se týká nastavení systému pomoci, neposouvá. Proměnil se systém pomoci pro dospělé, ale ne pro děti. Nemají garantované právo na dětství bez násilí,“ uvedla ředitelka centra Locika Petra Wünschová.

Centrum pracuje na modelu péče. Nabídnout ho chce pak jako “franšízu” organizacím v regionech. „Bylo by důležité inspirovat se zahraničními zkušenostmi. Služby pro dětské oběti domácího násilí jsou garantovány a placeny státem. Máme spočítáno, že by to nestálo víc než 80 milionů korun ročně,“ dodala Wünschová.

Násilníky může policie vykázat z domova. Poté se obětem věnují intervenční centra, kterých je po republice 17. Podle šéfky Asociace pracovníků intervenčních center Martiny Vojtíškové se střediska většinou zaměřují na pomoc lidem nad 15 let. „Intervenční centra by dětem ráda podporu nabízela, chce to ale peníze a vytvořit systém pomoci,“ uvedla Vojtíšková. Situaci podle ní komplikuje i to, že úřady vždy dětské oběti domácího násilí nevnímají jako ohrožené osoby.

Podle klinické psycholožky Alexandry Machkové je důležité nejen zřídit centra, ale připravit i odborníky. Personál, který by s dětmi uměl pracovat, v Česku chybí. Terapie se navíc neproplácí ze zdravotního pojištění.

Celý text najdete zde: https://advokatnidenik.cz/2020/06/21/v-cr-chybi-system-pece-o-detske-obeti-domaciho-nasili-i-patricna-legislativa/