Učitelé jsou lidé v první linii
O radu jsme požádali terapeuta Jakuba Hučína a profesní mentorku Andreu Květoňovou, kteří pořádají v Portále kurzy s tématem Jak uzdravit zraněné já.
Považujete učitelské povolání za mimořádně psychicky náročné? Dalo by se v tomto ohledu srovnat s jinými profesemi?
A. K.: Učitelství považuji za psychicky náročnou a také velmi důležitou a zodpovědnou profesi. Jistě se ale dají najít i jiná povolání se srovnatelnou nebo vyšší zátěží, mám na mysli lékaře či soudce.
J. H.: Podobnost vidím v nároku naprosto se nasadit pro svou profesi – lékař, který má na operačním stole pacienta, nebo soudce, který rozhoduje o osudu druhých lidí, nemá kam couvnout, podobně jako učitel, který stojí před svými žáky. A zejména v tom vidím mimořádnou náročnost učitelského povolání. Učitelé jsou lidé v první linii.
Jak vůbec poznat, jestli se hodím na učitele? Neměli by adepti studia pedagogiky procházet psychotesty jako třeba policisté?
A. K.: Vnímám jako důležité, zda se u budoucího učitele skutečně objevuje zájem o pedagogickou profesi, zda ho toto povolání přitahuje a má chuť se mu věnovat. Pro zjištění, zda se na učitele člověk hodí, bych spíš než jednorázové psychologické testy posílila systém povinných pedagogických praxí pod dohledem zkušeného kantora, v nichž by se případné indispozice pro kantořinu měly projevit.
J. H.: Ve studiu pedagogiky se jako při studiu psychologie hodně zdůrazňuje odborné teoretické vzdělání na úkor praktického a sebezkušenostního rozvoje. Osobnost učitele je naprosto zásadní faktor. Ze své školní docházky si už dávno nepamatuji, jaké informace mi moji učitelé předávali, ale naprosto přesně si pamatuji, jací byli. Jistě by bylo prima, kdyby se při přijímání na pedagogickou fakultu zohledňovaly i osobnostní předpoklady, ale jednak to není úplně reálné, a jednak žádný test nemá tak absolutní výpovědní hodnotu, aby s jistotou stanovil, že tento člověk bude dobrý učitel. To podstatné ukáže až praxe.
Nedávno otřásl veřejností případ šikanované učitelky, která následně zemřela. Navzdory neomluvitelnému chování žáků zaznívají hlasy, že ta paní prostě neměla za katedrou co dělat, když to nechala dojít tak daleko. Souhlasíte?
J. H.: O tom případu vím jen málo. A určitě bych si netroufl posuzovat její profesní nebo osobnostní kvality. Kdo jednou stál za katedrou, ví, jak komplikovaný proces je vyučování.
Celé znění článku najdete v aktuální verzi časopisu Rodina a škola.
Související články na portálu Šance Dětem
